Článek
"Jsem spokojená, jak s nabídkou filmů, tak s programem festivalového klubu. Chodí sem hodně lidí, je tady živá atmosféra," říká osmadvacetiletá Jana, inženýrka s dlouhými vlasy, která s přáteli vyrazila nejen na filmy, ale i na nějaké to pivo a koncert do festivalového klubu. Mezi bavícími se zástupy musí křičet, aby ji vůbec bylo slyšet. "Jen mě mrzí, že jsem se nedostala na vše, co jsem chtěla. Tak si to užijeme aspoň tady," dodala Jana.
"Těch lidí bylo od začátku opravdu poměrně dost. Ale zase je to příjemná změna oproti běžnému provozu," svěřuje se dvaadvacetiletá pokladní Adéla. Davy lidí jí nevadí, filmy se jí líbí "Ale ta zima!" říká. Za pultem s lístky pro hosty musí stát v teplém kabátě. Co chvíli srká čaj.
Dobře oblečeni proti zimě stojí nedaleko i dva překupníci. Lákají od kolemjdoucích volňásky a poté je prodávají těm, na něž se nedostalo. Z počátku těžili mimo jiné i z toho, že festival nedával do prodeje rezervované lístky vyprodaných filmů, které si nikdo před představením nevyzvedl. Poptávka byla vysoká. "Začali s tím až po několika dnech, nechápu, proč," zlobil se Robert Plašil, kterému ušla možnost vidět očekávaný film Thomase Vinterberga.
"Nabídka filmů je opravdu veliká, člověku trvá, než si vůbec vybere. Ale zase si na Febiofestu cením toho, že představuje filmy z exotických krajin, jako je Indie nebo Brazílie," uzavírá Petr Koubek. "Už se těším na příští rok."