Článek
Co vás zaujalo na vrstvení zvuků?
Peter: U každé hudby vnímám hlavně pocity, které ve mně zvuky, rytmy a melodie vyvolávají, ať je to noise, grind core, black metal, pop nebo jazz.
Slavo: Každá elektronická hudba je již od dob Stockhausena svým způsobem „vrstvením zvuků”. Zajímavé je zkoumat, jak může vzniknout struktura, která nese nějaký výraz, řekněme i emoci a energii, ale zároveň zní jako něco, co jsme ještě dosud neslyšeli.
Neobáváte se, že podobné postupy vrstvení zvuků se za posledních 25 let staly určitým klišé?
Peter: Myslím si, že hudba není originální už mnohem déle než 25 let. V mnohých případech ale vytváří ten nejhorší kýč právě snaha se klišé vyhnout. Pro mě hudba není o tom vyhnout se klišé, ale dělat ji tak, jak se mi to líbí.
Slavo: Je pravda, že doba se mění a s ní i estetické prostředky. Pro Vritti je příznačné právě ono „vrstvení” zvuků, kde má každé z pásem svůj vlastní život - jako bychom sledovali množství paralelních dějových linií, které vyústí do něčeho - doufejme - překvapivého (i pro nás).
Nejsou občas vámi využívané zvuky až příliš líbivé?
Peter: Naším cílem není zrovna terorizovat uši posluchače a tvořit nějaké harsh noise stěny, myslím si, že nezapadáme do běžného pojetí noisu. Nikdy jsme se nebránili melodiím, které znějí až popově, vytvářejí kontrast k dalším prvkům naší tvorby.
Slavo: Snažíme se trefit střed - ani příliš noisové, ani příliš „líbivé”.
Inspirovaly vás nějak české kapely typu Suicidal mediatations a VO.Id?
Peter: Já osobně se snažím zůstat neinspirovaný a nedotčený tvorbou někoho jiného, jak to jen jde. Doma poslouchám většinou úplně jinou hudbu. Myslím si, že naše hudba je hlavně zvukově a koncepčně dosti odlišná od výše zmíněných kapel.
Slavo: Ani bych neřekl. Vritti jsou sice trochu temnějším projektem, ale pokud se během hraní objeví vysloveně noisové pasáže, představují jen jednu z možností, která nastala, není to programové.
Jak se bránit tomu, aby nepřevládl ve vašich skladbách chaos a zachovaly si nějakou základní strukturu?
Peter: Snažíme se, aby v našich skladbách vládl „řízený chaos”. Základní motivy nás drží „při zemi”, abychom zcela neulétali, i když občas se to stává. Mimochodem, já se chaosu v skladbách nebráním, mám rád, když neočekávaně vznikne něco zajímavého. Klíčem je nezaseknout se v té zajímavé části, protože logicky přejde časem do nezajímavé.
Slavo: Máme zásadu, že nezkoušíme, a baví nás hrát čistě improvizovaně, takže dáváme velký prostor intuici a náhodě. Během hraní se však stejně vytvoří jisté motivy, které tvoří jakousi kostru. Set má tak většinou podobu jakýchsi „písniček”, vystavěných z různého materiálu.
Nakolik jsou pro vás důležitá živá vystoupení?
Peter: Z mého pohledu jsou nejdůležitější, kontakt s lidmi je nejkrásnější část celého procesu.
Slavo: Energie, extáze, splynutí s hudbou - když to funguje, cítíme, že jsme s diváky na jedné vlně. tohoto pocitu ve studiu nelze dosáhnout.