Edita Randová o festivalu Tóny nad městy: Letos budu zpívat častěji než v minulosti

To, že je stále ještě možné pořádat festival na úžasných místech různých měst v České republice. S tím nápadem jsme přišli před dvaceti lety a chtěli jsme, aby se ho zúčastnily i světové hvězdy.

Není totiž mnohdy v silách malých měst pozvat si zahraniční umělce. A protože z devadesáti procent vystupuji na zahraničních festivalech i koncertech a potkávám tam skvělé zpěváky a hudebníky, rozhodla jsem se některé zvát do České republiky. Vždy se na jejich koncerty pokusím sehnat i peníze, aby si je menší města mohla dovolit.

Jsem sice vystudovaný ekonom, ale celé akci přispívám jenom takříkajíc ekonomickým rozumem. Máme samozřejmě profesionální ekonomickou poradkyni. Má hlavní úloha je zvát účinkující a zajišťovat uměleckou úroveň festivalu. Na koncertech spolupracujeme se zástupci vybraných měst jako spolupořadatelé.

Po organizační stránce pro mě byla vrcholem dvě. Prvním byla spolupráce s komorním cyklem České filharmonie. A povedlo se mi také domluvit koncert mexického orchestru v Praze.

Vystupovala jsem v Mexiku a tam mi jeden dirigent navrhl, že bychom při příležitosti výročí nezávislosti Mexika mohli přivézt nějaký orchestr do Čech. I když jsem to zprvu nebrala moc vážně, protože v povaze Mexičanů je květnatě hovořit i plánovat, šla jsem v Praze za mexickým velvyslancem Bernalem a požádala ho o pomoc po stránce organizační i ekonomické.

Slovo dalo slovo, pomalu jsme jednali dál a nakonec to vyšlo. Ve spolupráci s mexickou ambasádou jsme na festival přivezli mexický orchestr a dirigenta.

Festival je pro mě jako mé dítě, nikdy jsem ale nechtěla vystupovat na všech koncertech, maximálně na jednom. Důležitější jsou koncerty našich i zahraničních hostů. V podstatě jsem vždy chtěla být jenom ta, která je odpovědná za uměleckou stránku.

Letos jsme ale museli udělat změnu a já vystupuji na většině koncertů. Ne proto, že bych chtěla, ale proto, že máme obavy z pandemické situace. Pozvat umělce ze zahraničí a pak vystoupení rušit je velice složité i drahé.

Už 10. listopadu má do Děčína přijet polské duo Teresa Kaban a Henryk Blazej. Před pár dny jsme je ale upozornili, aby sledovali pandemickou situaci, protože reálně hrozí, že by se vzhledem ke stoupajícímu počtu nakažených mohly zavřít hranice. Kdyby se, nedej bože, něco takového stalo, budu tam muset vystoupit já.

Velice výrazně. Měli jsme už všechno připravené, ale měnili jsme program hned prvního koncertu v Praze na radnici ve Vysočanech včetně obsazení, protože tehdejší pan ministr zdravotnictví vydal nařízení, že se zakazuje zpěv, protože je vysoce infekční.

Ano. První koncert se odehrál opět ve vysočanské radnici v Praze a vše další je připravené, i s ohledem na pandemickou situaci. V posledních dnech je mi přesto tak trochu nevolno, protože čísla nakažených stoupají.

Další koncert by se měl uskutečnit 9. listopadu od 17 hodin na radnici v Nuslích v Praze. Vystoupím na něm s klavíristou Stanislavem Boguniou. Den poté by se měl odehrát zmiňovaný koncert v Městském divadle v Děčíně. Pevně věřím, že se festival uskuteční celý, potrvá do 24. listopadu.

Musím říct, že zrovna teď je to výborné. Koncerty, které byly v posledním roce a půl zrušené, se konají v těchto měsících. Doslova se mi nahrnuly. V létě jsem vystupovala v Itálii, čekají mě tam vánoční koncerty, stejně tak u nás.

Řekla bych, že ne. Snažila jsem se udržovat v kondici, dělala jsem hlasová cvičení, kvůli fyzičce jsem jezdila na rotopedu, chodila na dlouhé procházky. Musím ale přiznat, že celá ta situace se po nějakém čase začala podepisovat na mé psychice.

Víte, když ráno vstanete, podíváte se do diáře a nic v něm nemáte napsané, po několika dnech je to skličující. Ani kamarádky se nechtěly scházet, protože mi říkaly, že se bojí případné nákazy, ke které by mohlo dojít někde venku. Měla jsem problémy nastartovat se jako člověk.

Ano. Jakmile přišly první koncerty, vše se změnilo k lepšímu. Ze dne na den jsem byla jako politá živou vodou. Tu beznaděj ale musela prožít řada umělců.