Článek
Když se formace po vydání sbírky MACHINA/The Machines Of God v roce 2000 rozešla, pustil se Corgan do psaní poezie. V roce 2003 příjemně šokoval albovou prvotinou projektu Zwan. Pak už šel vlastní cestou.
Jeho první sólové album TheFutureEmbrace nese přirozený rukopis. Nedá nevzpomenout na Smashing Pumpkins, zvláště pak na počin Adore (1998). Pravda ale je, že Corgan jako autor i interpret dospěl. Už z něho nestéká jen neukočírovatelná touha ukázat všem, že právě on je nejlepší.
Z nahrávky je patrná pokora, z nálady písniček poklid v tvůrcově duši. Navíc je deska lepší s každým novým poslechem, protože z ní neustále tryskají především zvukové, v neposlední řadě i aranžérské nápady.
Dvě písničky na ní definují Corganovo rozložení sil. Mina Loy (M. O. H.) je agresívní, uvnitř přitom velmi smutná, s vážným a temným textem. M. O. H. v závorce znamená "My Old Heart" (Mé staré srdce) a je to nesporně jedna z nejlepších písniček, jakou kdy Corgan vytvořil.
Naopak Now (And Then) je pokojná věc, která dokonalým klidem téměř odzbrojuje. Dospělý muž, romantik a štvanec v dnešním světě se o ni opírá jako o jedinou jistotu, kterou na světě má. Definuje volnější část desky, tu propracovanou, rozkvetlou, duchovní.
Už to skoro vypadá, že Billy Corgan zásadně nedělá špatné věci. Vstup na sólovou dráhu mu vyšel. Stahuje k sobě "inteligentní" publikum.
Billy Corgan: TheFutureEmbrace
Warner Music, 45:29
