Článek
Trojanův kriminalista totiž hledá směr při vyšetřování nejen podle neurčitých pocitů v břiše, jimiž se u něj hlásí intuice, ale i v psychologických charakteristikách dvanácti znamení zvěrokruhu.
Se znalostí prvních dvou dílů se dá říct, že se tak zatím děje způsobem, který může fanoušky krimi a detektivek odradit, zatímco šanci přilákat milovníky fantastických žánrů přináší minimální. Naštěstí se však racionální divák mohl chytit pár nadějných náznaků, že to s tím zapálením hlavního hrdiny pro astrologii třeba nebude až tak, jak to vypadá, a že s přibývajícími díly snad půjde čím dál víc o astroložku než o její zvěrokruh. K plusům seriálu patří fakt, že se věcná stránka případů neocitá v pozadí a že Trojanův hrdina je nadán i jistou dávkou ironie a sebeironie, takže otravuje mladšího kolegu, strká nos do astrologie a leze za ženou kolegovi na vozíku se špetkou sebeodstupu – což je herecký klíč, který umožňuje balancovat mezi čistě profesním žánrem a iracionální náhradou za obvyklou porci řádné kriminalistické psychologie.
Hereckou oporu mají Vraždy v kruhu i ve spojení rivalů Ivan Trojan–Richard Krajčo a atraktivní je kromě mírně stylizované kamery i pestrost prostředí. Jenže úspěch seriálu závisí stejně hlavně na tom, jak obratně se astrologii podaří propojit se solidním policejním vyšetřováním. A to zatím moc nadějně nevypadá.