Článek
„Odešel kamarád a vynikající herec, jehož osud je obrazem našich pohnutých moderních dějin. Uměl být však šťastný v divadle a velmi si vážil své rodiny. Budeme na něj velmi vzpomínat,“ okomentoval Štěpničkův skon Jan Burian, generální ředitel Národního divadla.
S mámou na hranice
Život Jiřího Štěpničky by vydal na román. Narodil se ve Velké Británii. Jeho matkou byla slavná prvorepubliková filmová a divadelní hvězda Jiřina Štěpničková a otcem akademický malíř Jan Samec. Vzhledem k místu narození získal britské občanství, jeho kmotrem byl Jan Masaryk.
Rodina spojená s demokratickým Československem ale po únoru 1948 upadla v nemilost. Jeho máma se dostala do vězení poté, co se pokusila s malým Jiřím ČSR opustit. Akce byla pastí StB – Jiřina Štěpničková byla odsouzena na patnáct let do vězení (odseděla si téměř deset) a Jiří strávil nějaký čas v dětském domově, než si ho do péče převzal otec.
Cestu k umění si i přes rodinnou zátěž našel. DAMU absolvoval koncem 60. let a téměř okamžitě se stal miláčkem televizních a filmových kamer. Dařilo se mu také na divadelních prknech. Prakticky až do svého skonu patřil k nejobsazovanějším hercům své generace. Jeho kariéru nijak nezastavila ani sametová revoluce, kdy se stal tváří nejednoho komerčního seriálu, například Vyprávěj či Terapie.
Kariéra dlouhá přes 60 let
První roli dostal už v roce 1961, a to v československém dramatu Jaroslava Macha Tažní ptáci (1961), kde ztvárnil žáka Kučeru. Naopak k posledním jeho projektům patřily film Fichtelberg (2025), případně seriál Oktopus (2023).
Ještě v dětství se také seznámil s dabingem, pro nějž se díky svému charismatickému hlasu snad narodil.
„Poprvé jsem se dostal k dabingu ve svých třinácti letech. Studio Sport tehdy sídlilo na Smíchově, vedl ho známý režisér K. M. Walló. Ten přizval ke spolupráci mou mámu, herečku Jiřinu Štěpničkovou. Byl jsem zvědavý, co to vlastně obnáší, a tak mě jednou vzala s sebou. Namlouval se tehdy nějaký francouzský film, kde nechyběly sexuální scény, takže mě coby nevinného hocha ze studia vyháněli, aby moje mládí nebylo poskvrněno. Nu, občas jsem se uvnitř zapomněl,“ uvedl před lety pro Novinky.
Za své umění získal v roce 2011 i divadelní Thálii, a to za výkon ve hře Blackbird.
„Má pro mě význam. Už proto, že je tak těžké říct, kdo si ji zaslouží. To není jako ve sportu, kde je cena výhrou za výkon, který je jasně porovnatelný. Anebo změřitelný počtem gólů jako ve fotbale. To v divadle nejde, leda bychom všichni hráli stejnou roli v jedné a téže inscenaci a pak se posuzovalo, kdo z nás je v ní lepší, jenže to je samozřejmě absurdní představa. Ale v každém případě toto ocenění nezlehčuju a vážím si ho,“ uvedl tehdy pro Novinky.cz.
Jiří Štěpnička (1947–2026)
- DAMU absolvoval v roce 1969. Prošel angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové a ve Státním divadle v Brně.
- S Národním divadlem spojil více než půl století svého uměleckého života. Od roku 1975 zde vytvořil téměř stovku rolí klasického i současného repertoáru. Za mimořádný výkon v inscenaci Blackbird (2010) získal v roce 2011 divadelní Thálii.
- Výraznou stopu zanechal také ve filmu, televizi a dabingu, kde se jeho nezaměnitelný hlas proslavil především ve spojení s americkým hercem Harrisonem Fordem.
- V roce 2002 Získal také Cenu Františka Filipovského za mužský herecký výkon v dabingu filmu Po čem ženy touží (nadabovala Mela Gibsona v roli Nicka Marshalla). V roce 2023 obdržel ocenění za celoživotní herecké mistrovství v dabingu.
- Objevil se v desítkách filmů a seriálů. Výrazné role ztvárnil mimo jiné v historickém seriálu Gottwald (1986), v dramatu Ve stínu (2012) či v populárních televizních seriálech z lékařského prostředí, mj. jako Ordinace v růžové zahradě.
- Téměř šedesát let prožil po boku manželky Jany, která v roce 2022 zemřela. Měli dvě děti – dceru Juditu a syna Jakuba.
