Svět patří psům. Staň se vlkem! Australané se představí na Letné

Německá scéna, kde pravidelně australský soubor Circa hraje, se nachází v secesním sále v areálu Hackesche Höfe. A už jen ona stojí rozhodně za návštěvu. Zachovalé historické kulisy v širším centru Berlína totiž dávají inscenacím nezaměnitelnou tvář.

Diváci je sledují od kulatých stolečků, mohou u nich dle libosti pít i jíst. Tedy, pokud jsou schopni odpoutat svou pozornost od jeviště a zaměřit ji aspoň na chvíli jinam. Uvolněná atmosféra Chamäleonu v tomhle připomíná pražskou Violu, kam se také chodí za uměním.

Mottem dnešního večera je věta: Svět si podmanili psi, buď vlkem! „Představení jsme připravovali dva loňské měsíce v Brisbane,“ popsala mi cirkusačka Christina Zaunerová, jinak vystudovaná baletka, jež se klasickému tanci věnuje od čtyř let.

Pochází z Rakouska a doplnila, že je to v Cirku běžná věc. Tvoří ho desítky umělců z celého světa. Dělí se obvykle na tři „party“, jež vystupují i na několika kontinentech současně. Snadná obživa to ale není. Na cestách bývají obvykle jedenáct měsíců v roce. Ta Christinina se hodně drží v Evropě, jak mi upřesnila. A ač má stále byt ve Vídni, doma moc nebývá.

Na jevišti bývá díky své konstituci obvykle za tu nejmenší, nejkřehčí, a proto často končívá na vrcholu pyramid tvořené několika těly, případně lítá vzduchem.

Než ovšem akrobaté se svými „kousky“ v Berlíně začnou, čeká na diváky krátký exkurz do oblíbené pohádky, té o Karkulce. Lidi na chvíli nahrazují loutky, jejichž stíny se promítají na plátno. Po pár minutách se ovšem jeviště „vyčistí“ a vstoupí na něj „vlci“.

Každý z nich v sobě nese nějakou emoci. Cirkusáci pro jejich vylíčení používají obvykle tváře, ruce a nohy. Proplétají je, chvílemi se objímají, jindy do sebe až surově narážejí…

Scénograficky zdařilá kompozice popisuje lidskou duši, naši vnitřní šelmu. Někdy jen spí, jindy nelítostně zaútočí, a přitom všem dobře ví, že sociálně výhodné je být součástí „smečky“. Vlci bloudí hlavně temnými lesy, často v noci, kdy loví, hrají si, baví se, prostě žijí. I to se daří deseti akrobatům ztvárnit.

Chvílemi se inscenace rozpadá do fragmentů, z nichž je až úzko, jindy vytvoří celistvou vlnu. Vše umocní jednoduché kostýmy, které spolehlivě fungují jako akcelerátory emocí. Na první pohled jsou si herci hodně podobní, na ten druhý dost rozdílní. Stejně jako lidé se jejich kostýmy mění podle toho, jak se na ně „posvítí“.

Právě hra světla a stínů ostatně provází – vedle úderné, jednoduché hudby Oriho – inscenaci od začátku do konce.

„V Berlíně se musíme přizpůsobit zdejší scéně, která je téměř klasicky divadelní. V Praze, v šapitó, bude podle mě zážitek pro diváky ještě intenzivnější. Uvidí nás z různých stran a my k nim budeme blíže,“ nepochybovala Christina Zaunerová a všechny srdečně pozvala na jejich show do české metropole.

První představení Wolf Circa odehraje v rámci Letní Letné 12. srpna. Poslední pak 31. srpna. Soubor je jinak největší hvězdou letošního ročníku (už 23. v pořadí) zmíněné akce, která je největší svého druhu v ČR.