Článek
Naposledy jsem takhle seděla začátkem září na Deštivých dnech. Lístek na představení pražského Ungeltu jsem si vyprosila v květnu. Na mém seznamu klasiky měl totiž dlouhodobě záznam: neviděla jsem.
Určitě jsem v tom v ten chladný večer nebyla s tímhle „úkolem“ sama. Vedle hlediště se zaplnily i okolní prostory kolem něj, stály tam četné přístavky. Jen pro zajímavost, vidět v akci Davida Švehlíka a Richarda Krajča chtěli - co se týče složení publika - muži i ženy zhruba stejně. Takže jen sex-appeal dotyčných nebyl hlavním lákadlem k tomu zajít na ně do divadla…
Právě tam mi došlo, jak některá témata v čase zrají, jak v každém roce odrážejí hry jiné aktuální události, jinak a u publika rezonují. Stejně tak se s nimi mění výkony herců, kterých u podobných kusů obvykle na jevišti tolik není. Což bývá klíčem k tomu, aby se věc úspěšně hrála deset a více let.
Čest výjimkám v podobě Audience u královny (pár lístků ještě na příští měsíce zbývá) a Mauglímu (tam se chytnete ještě poměrně slušně, přece jen jsou dražší).
Tím dalším je, že hry sázejí na velká jména, která je v aspoň na začátku skoro automaticky prodávají (Petr Kostka, František Němec, Iva Janžurová, Martin Hofmann, Bolek Polívka, Ondřej Vetchý…). V souvislosti s Deštivými dny mě rovněž napadlo, že jsem leccos i díky nim, jejich hereckým výkonům viděla víckrát.
Takový Hrdý Budžes (volno až v únoru) s Bárou Hrzánovou je (bohužel) aktuální stále. Míříte-li rádi za poetikou, doporučuji Divadlo v Dlouhé a jeho Jak jsem se ztratil anebo Vánoční pohádku. Ke konci roku vás spolehlivě uklidní. Teď ji ale hrají „jen“ pro školy.
| Název hry | Divadlo | Premiéra | |
|---|---|---|---|
| Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho | Činoherní klub Praha | 1990 | |
| Blbec k večeři | Divadlo Bez zábradlí | 1998 | |
| Oddací list | Rokoko (MDP) | 1999 | |
| Jak jsem se ztratil aneb Vánoční povídka | Divadlo v Dlouhé | 2000 | |
| Hrdý Budžes | původně Divadlo A. Dvořáka Příbram | 2002 | |
| Cyrano | Divadlo v Celetné, Kašpar | 2006 (obnovená premiéra 2016) | |
| Rozmarné léto | Divadlo v Celetné, Kašpar | 2007 | |
| Shirley Valentine | původně Rokoko (MDP) | 2008 | |
| Tramvaj do stanice Touha | Činoherní klub | 2011 | |
| Deštivé dny | Ungelt | 2012 | |
| Koule | Klicperovo divadlo Hradec Králové | 2012 | |
| Mauglí | Divadlo Kalich | 2013 | |
| Pan Halpern a pan Jonson | Ungelt | 2014 | |
| Audience u královny | Stavovské divadlo | 2015 | |
Mezi tou vší již osvědčenou klasikou vám taky dojde, že naši herci umějí vážně skvěle hrát, když na to mají čas, prostor, herecké partnery/partnerky a látka je naplno osloví.
Laické stesky, bardi vymřeli, odrážejí stav spíš českých seriálů a filmů, kde se v rámci „úspor“ často kouzlí s časem směrem k minimu. Naopak se v nich tlačí nepřiměřeně na „zábavnost“, která obvykle není ani ve scénářích.
Všimněte si, že v mém výše uvedeném seznamu osvědčených divadelních titulů čisté komedie skoro nejsou. I beznadějně vyprodaná Koule s Pavlou Tomicovou v hlavní roli je svědectvím o časech minulých, do nichž se snad už nikdy nevrátíme.
Ostatně na ni si musím do Hradce zajet. Rovněž u ní mi roky svítí mentální záložka: musíš vidět. Jen jsem zatím nesehnala lístek tak, aby si to časově sedlo s mou cestou do východních Čech…
