Článek
Byla Komedie omylů vaší volbou?
Byla to nabídka, ale pro mě příjemná, protože si myslím, že pro letní produkci se tahle komedie hodí. Pro Letní shakespearovské slavnosti jsem dělal už dvě shakespearovské inscenace s ostravskými herci, a pokaždé to byly komedie.
Shakespearovy historické hry nebo tragédie o šílenství a mechanismu moci jsou fantastické texty, ale nesedí mi ke svátečnímu pocitu, který prožíváte, když si jdete o letní noci sednout na Hrad pod hvězdné nebe, dáte si k tomu skleničku prosecca a chcete si užít krásný večer.
Samozřejmě, že každé dobré drama je zároveň i dobrá zábava, a u Shakespeara to platí mnohonásobně, ale pro představení tohoto typu se lépe hodí komedie. A zvláště tahle situační komedie, která dokáže zaujmout i diváka, který by běžně na Shakespeara do kamenného divadla nepřišel.
Pro LSS jste režíroval Zkrocení zlé ženy a Večer tříkrálový. A právě Zkrocení má s Komedií omylů mnoho společného, ostatně obě hry vznikly krátce po sobě. Jak vnímáte tuto souvislost?
Velmi silně, těch společných rysů je tu opravdu hodně. V naší tehdejší inscenaci Zkrocení zlé ženy jsme pracovali se zarámováním vlastní komedie příběhem o opilém dráteníkovi, převlečeném pro zábavu za šlechtice.
Ta linka se obvykle škrtá, protože v dochovaném rukopise se tato dějová linka v průběhu hry vytrácí. S dramaturgem Tomášem Vůjtkem jsme v naší inscenaci tento příběh dotáhli do konce. A pokusili jsme se toho převlečeného chudáka, který v Shakespearově verzi jen přihlíží představení, co nejvíc zapojit i do příběhu Petruchia a Kateřiny.
V obou titulech se objevuje dobové nazírání na vztah muže a ženy, které ženy důsledně podřizuje vůli muže, což dnes už zní téměř rouhavě. Co s tím?
Komedii omylů můžeme nazírat na téma mužů a žen v několika rovinách. Máme tu nešťastnou nevdanou dívku a její nešťastně vdanou sestru. Obě chtějí spojit své životní štěstí s muži, ale v praxi se jim to nedaří. Pak tu máme kurtizánu, která má vztahy s muži naprosto pod kontrolou a ve hře se domáhá své cti proti ctihodnému pánovi, a je tu také postava abatyše, která svou autoritou staví celé obsazení do latě.
Komedie omylů, premiéra LSS 2026, Marek Taclík
I v Komedii omylů nechává Shakespeare své hrdinky mluvit o společenských pravidlech takovým až starozákonním tónem, nicméně tyto promluvy z úst současných hereček získávají velmi sympatický dráp. Zvláště jsou-li tyto promluvy namířeny na přítomné muže v hledišti, může to vyvolat humor z jistého potrefení. A to mě na tom tak baví: že naše i Shakespearova epocha je propojena přes humor, ironii, inteligenci.
Nemusíme Shakespeara přibližovat dnešnímu publiku současnými kostýmy nebo modernistickým pojetím scény. Jestliže Shakespeare vsadil svou Komedii omylů do Efesu, bylo to už pro tehdejší publikum exotické místo a je tomu tak dosud. V takovém až pohádkovém místě můžou platit i trochu jiná pravidla chování, než jaká máme nastavená dnes my.