Článek
Havlova hra zůstala nedokončená. Kde a kdy se našla?
Nalezl ji David Dušek v pozůstalosti svého dědečka Zdeňka Urbánka, filozofa a blízkého přítele Václava Havla. Čekala v krabici, v které bylo množství papíru. Mezi nimi bylo asi 160 stránek vytržených částečně z bloků, částečně psaných rukou, rukopisem Václava Havla, pak částečně na stroji.
Byl to právě on, kdo se dědečkovou pozůstalostí zabývá, našel v ní mnohé. Postupem let z ní vyšly dvě knihy, a to pod hlavičkou už neexistující Knihovny Václava Havla. Jedna se jmenuje Zápisky obviněného a druhá Někam jsem to ukryl.
O čem jsou?
Zápisky obviněného jsou oskenovaný deník Václava Havla z prvního věznění, vazební věznice v roce 1977, od ledna do května. Pro tyto účely využíval sešit Mototechna, takový ten modrý s gumovými deskami.
Na ten si pamatuji.
Já taky. Můj děda ho měl taky. Havel si do stejného psal všechno, co se mu odehrávalo v hlavě během vězení, které pro něj bylo skutečně kruciální. Myslím, že do vazby vstupoval zcela jiný Václav Havel, než z ní vyšel.
A tohle období je poměrně málo zmapované. O dalších etapách jeho života se o něm ví mnohem více. Což platí i o předešlých obdobích před vězením. V nich byl Havel hlavně uznávaný dramatik, který se hrál ve světě. Byl to autor dopisu prezidentu Gustávu Husákovi…
Zásadní zlom podle mě pro něj nastal až na té Ruzyni, během čtyřměsíční vazby. Nalezený deník nám dává možnost do transformačního období nahlédnout. Je plný až nehavlovských poznámek a glos, komentářů. Byl v něm velmi upřímný, i proto, že ho nikdy neplánoval vydat. Sám ale zároveň ví, že vše chce nějak zpracovat. Přemýšlí o další „vaňkovce“. Zmiňuje i tetralogii, Audience (1975), Vernisáž (1975), že by to mohl doplnit. Na konec ale napsal Protest (1978).
Co z něj uděláte vy?
Vycházím z toho, co jsem měl: naznačené postavy, plus vaňkovský oblouk. Navazuju na jeho poznámky, navržené postavy… Jen ji nedokončil. Hlavně proto, že začal pracovat na jiných věcech, rezonovala Charta 77. Své myšlenky následně věnoval větší hře, slavnému Pokoušení (světová premiéra 22. května 1986 v rakouském vídeňském Burgtheatru – pozn. red.).
Co je vaňkovka
- Jde o souhrnné označení pro jednoaktové divadelní hry, jejichž autorem je Václav Havel, přičemž v každé z nich vystupuje ústřední postava Ferdinand Vaněk – autorovo poloautobiografické alter ego (disident, intelektuál a dělník v pivovaru či v trestaneckých podmínkách).
- Mezi nejznámější a původní „vaňkovky“ patří Audience (1975), Vernisáž (1975) a Protest (1978).
- Postava Ferdinanda Vaňka později inspirovala i řadu dalších českých i zahraničních autorů k napsání vlastních pokračování či variací.
Aktovka, kterou připravujeme nyní, k jeho nedožitým devadesátinám (narodil se 5. října 1936 – pozn. red.), se v tu dobu „ztratila“. Zajímavé je, že i Havel o ní věděl, jen nevěděl, kde ji schoval. Což ostatně zmiňoval opakovaně… No a našel ji až zmíněný David Dušek.
Líbil se vám text hned?
Byl jsem z něj nadšený. Do té doby jsem neměl možnost poznat mysl Václava Havla jaksi v celku. Objevený text ho ukazuje i jinak. Jde o skrumáž dramatických postřehů, myšlenek, která evidentně mířila částečně k Pokoušení.
Jenže objevila se i ve Varování, které teď zpracováváme. Jeho hlavní postavou je Šeřík, což je krycí jméno mladého estébáka, který ho varuje před tím, aby pokračoval v protistátních aktivitách… Což byl i název, s nímž jsme nejdřív pracovali, ale pak jsme se rozhodli v Dejvickém divadle vše nazvat Varování.
Proč?
Tenhle název vymyslel Havel, objevuje se v tom deníku z Mototechny opakovaně. Řešili jsme pak, co s fragmentárním textem. Řekli jsme si, že ideální forma možná bude nechat to úplně, jak to je, a zkusit k tomu napsat zcela novou hru inspirovanou zachovalým torzem.
Šli jsme touto cestou, oslovili jsme i nějaké mladé dramatiky a tak dále. Úplně se nám to nedařilo, a nakonec jsme zvolili vlastně opačnou cestu v tom, že naopak zkusíme co nejpřesněji využít pouze to, co Václav Havel napsal, dopsat minimum, aby to dávalo smysl…
Archivní materiály Pražského hradu z období prezidentsví Václava Havla
... čehož jste se zhostil vy.
Ano, vzal jsem základní koncept a zkusil ho dopracovat. Vzniklo Varování. Lehké to nebylo. V první fázi jsem musel v rámci selekce zjistit, jak to celé Václav Havel promýšlel, co vedlo až k Pokoušení a co mělo být jen tahle vaňkovka. K tomu si přidejte, že o jejím dramaturgickém poskládání neměl jasno ani autor.
Někde měl několik variant, jak vše bude pokračovat, i končit, to se týkalo i dialogů… Takže moje snaha byla vložit do torza co nejméně ze sebe, chtěl jsem zachovat „Havla“. Šlo v něčem až o „archeologický“ přístup. Hledání toho, co zamýšlel. Sám mi to přitom komplikoval, mimo jiné tím, že zamýšlel tři konce, jak to sám kdysi zvažoval. Já, my je přiznávám/e. Proto Šeřík bude interpretován jako scénické čtení.
Text budou číst Ivan Trojan a Martin Myšička. Jak jste daleko s přípravami?
Času není mnoho. Vše dáváme dohromady ještě s dalšími lidmi, mimo jiné s výtvarníkem Markem Zákosteleckým. Počítáme s tím, že vedle textu bude součástí čtení prostor, kde se vše odehrává: Jízdárna Pražského hradu. Chceme, aby v něm zněla Havlova slova, která Ivan a Martin přednesou. Přišlo nám to ideální.
A kdy tohle vše proběhne?
23. října, 5. a 6. listopadu.
