RECENZE: Troja je jen další výpravný muzikál

Homérův příběh je přiblížen v základních bodech, od únosu Heleny přes přemlouvání Achilla, aby se postavil do čela řeckých vojsk, až po slavnou Odysseovu lest, jež způsobí konečnou porážku Troje. Mihne se zajímavá paralela bratrských dvojic a vztahu synů a otců, zúročená především v postavě Priama.

Zároveň se tvůrci snaží o aktuální vyznění úvahami o válce a míru. Závěr ústí do apelativní agitky proti všem válkám s výzvou „Nechte si své řeči, že vlast žádá, své syny nenechme si vzít“, což ale nelze nevnímat v kontextu současných nálad společnosti spojených s válkou na Ukrajině.

Na hudební podobě Troje se podílelo hned šest autorů, David Deyl, Zdeněk Hrubý, Bohouš Josef, Reinhard Mey, Michal Penk a Marcus Tran, který je i autorem aranží. Přesto je ale muzika až zoufale jednotvárná, v naprosté většině se utápí ve sladkobolných vokálech podmalovávaných lyrickým klavírem, smyčci anebo pár opakovanými akordy.

O inspiraci řeckým či orientálním koloritem nemůže být řeč, divák má pocit, že slyší stále jednu a tutéž píseň v nepříliš nápaditých variacích. A texty Václava Kopty se hlavně snaží vyhovět zpěvákům v co nejčetnější frekvenci vokálu „á“, takže se na posluchače hrne neustálý proud slov stát, bát, znát, vzdát, sám, mám, dál, přál a podobně.

Po vizuální stránce si ale divák přijde na své, scénografie pracuje s projekcí dotáček moře, hor, ohňů i bitev, se světelnými efekty a barvitými kostýmy. Jen company vojáků působí trochu směšně a stereotypně, ponejvíce se ohánějí meči a neartikulovaně hulákají.

Ohlas na premiéru byl však bouřlivý a na Troju se jistě budou sjíždět zájezdy z celé republiky. Že potenciál látky tvůrci nevyužili k nápaditějšímu výsledku, jim nejspíš až tak vadit nebude. Užijí si výborné pěvecké výkony Josefa Vojtka, Pavlíny Ďuriačové, Mariana Vojtka, Alžběty Bartošové, Josefa Vágnera, Oldřicha Kříže a dalších, jež jsou opravdovou devízou muzikálu.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Divadlo Broadway