RECENZE: Steampunková show v hlavě Hledače připomíná laskavý svět Karla Zemana

Zmínka o šapitó není v recenzi náhodná. Právě podobné prostředí totiž k tomuto formátu pevně patří.

Na lavicích seřazených jako v klasickém cirkusu vám naplno umožní prožít představení, které je na poměry nového cirkusu poměrně dlouhé. Trvá dvě hodiny a pět minut (včetně 25minutové přestávky). A možná je to i málo.

Od chvíle, kdy se v něm pro diváky zhasne, nastává nepřetržitá show plná pohybu, rekvizit, barev, hudby a dalších vjemů. Její sekvence se hladce střídají jedna za druhou. Odrážejí myšlenky jednoho vědce, podivína, který se v hlavě, ve své laboratoři plné roztodivných tvorů, „schovává“ před vnějším světem.

Každou z nich vyplňují až neuvěřitelné pohybové kreace akrobatů, případně pantomima zdatných herců. Pohybují se na zemi, ve vzduchu, na obřích trampolínách, žonglují…

Kurios bezpochyby stojí na jejich jistých výkonech. Na mistrovství těch nejlepších z oboru, z nichž má řada za sebou nejlepší možnou odbornou školu, sovětskou a postsovětskou.

Prostor je v šapitó i pro vaši fantazii. Nechybějí tam ani cirkusácky osvědčený bleší cirkus, loutky, nápadité kostýmy. Do všeho vstupují další výrazné rekvizity nejrůznějších velikostí, které jako by vypadly ze světa, který čeští diváci důvěrně znají, z filmů Karla Zemana.

Také létají, také mají vrtule, kolečka… a hrdinové jimi, s nimi, v nich hrají své role beze slov. Do tváře jim ani vidět nemusíte. Emoce přenáší celek, ne jednotlivci.

Budované fantazie doplňují mechanické hračky, jež do konstruované steampunkové atmosféry skvěle zapadají. Stejně tak jako živá hudba plná elektronických, cikánských a swingových rytmů, jež do mixu naplno zapojí další vaše emoce, a to díky sluchovým vjemům. Bez ní by to fakt nebylo „ono“.

Kurios je jednoduše představení, které je už na první pohled velmi drahé. Představuje zároveň to nejnaleštěnější i to nejkvalitnější, co vám světový nový cirkus může nyní nabídnout.

Nečekejte v něm hluboké úvahy o životě a smrti. Vědcův příběh je jen sjednocující faktor, nic se o něm nedozvíte. Není to ani cíl. Jde o čistě zábavnou show promyšlenou do nejjemnějších detailů. Dohromady vytvořený koktejl vás má ohromit, stejně jako klasický cirkus plný zvířat a kouzel někdy před sto lety, kdy se teprve rozjížděla kina.

Jestli si ho vychutnáte, záleží čistě na vás. Na vaší ochotě stát na chvíli zase dítětem, které „jen“ desítky minut na cosi kouká, něco vnímá, cítí a slyší. Nechá své problémy kdesi před šapitó a v momentě, kdy se začne hrát, „pouze“ je.

Kurios vám k tomuto výletu nabízí hladkou cestu. Vydáte se po ní kamsi na přelom 19. a 20. století, kdy svět až naivně čekal pokrok bez válek, sporů, do doby plné radosti. Vypnete, a až dozní poslední tón, program skončí, v mozku vám zůstane myšlenka: to bylo tak krásné, chci ještě.