RECENZE: Soukromé životy v Divadle Bez zábradlí nenaplnily svůj potenciál

Divadlo Bez zábradlí představilo na podzim veselohru východoněmeckého autora Wolfganga Kohlhaaseho Ryba ve čtyřech, a ačkoli se v nastudování objevila herecká smetánka v čele se Zdeňkem Maryškou, výsledek byl mdlý.

Viktorie Čermáková, jež hru režírovala, se chopila i druhé premiéry (pokud nepočítáme pražskou premiéru hry Anděl v lihu z repertoáru Divadla Bolka Polívky, stálých hostů Bez zábradlí – pozn. red.) aktuální sezony. Tentokrát na scéně v Jungmannově ulici uvedla inscenaci Soukromé životy z pera slavného britského dramatika Noëla Cowarda.

Příběh dvou bývalých manželů, kteří, každý s novým partnerem, vyráží na svatební cestu a shodou náhod se potkají, se hraje na světových scénách už celá desetiletí a vždy se v něm objevovala velká jména. Ústřední role ztvárnili třeba Richard Burton, Alan Rickman, Maggie Smithová či Elizabeth Taylorová. V tuzemském nastudování se hlavních rolí chopili Jiří Hána a Jana Stryková, sekundují jim Miroslav Tichý a Anežka Saicová.

Všichni zúčastnění herci si hraní v Soukromých životech viditelně užívají, obzvlášť v případě Jiřího Hány lze vypíchnout pro něj již typickou intonaci, v níž se odráží jeho nezpochybnitelný komediální talent. Jeho partnerka Stryková ale jako by zapomněla, že nezáří na prknech své domovské Národní scény, a až příliš hlasitým projevem kazí zážitek ze svého jinak povedeného výkonu.

Byť dva současní manželé ústřední dvojice nemají ani v původním nastudování kdovíjak velkou roli, v nastudování Divadla Bez zábradlí jsou vyloženě nevýrazní, nepočítáme-li sice velmi dobře zahraný, nicméně rovněž velmi otravný a nepříjemný jek Anežky Saicové, který prostupuje celou stopáž inscenace.

Celá inscenace, jež podle synopse má být veselohrou, navíc ve výsledku nenabídne tolik úsměvných momentů a neustálé opakování hesla pro zastavení hádek ve znění „Král Šalamoun“ a později „Krámoun“ je rovněž ku škodě komediálního vyznění. Několik jednodušších vtipů pak spíše celkovému projevu nastudování škodí.

Pochválit lze obě scény, na kterých se komediální drama o manželském čtyřúhelníku odehrává. Balkony jednoho z hotelů na jihofrancouzském pobřeží i pařížský byt Jany Strykové jsou pečlivě udělané do nejmenších detailů a obzvlášť v druhém případě potěší i demolice celé scény, kterou řídí Hána takříkajíc bez milosti.

Celkově ale Soukromé životy nenaplnily potenciál. V dramatických momentech se jim nedaří „vymáčknout“ dostatek emocí a v těch komediálních mnohdy sází tzv. na jistotu či moc tlačí na pilu. Ústřední herecká dvojice si nepochybně zaslouží povedenější inscenaci i režijní vedení.