RECENZE: Ryba ve čtyřech jako chytrá, leč ve výsledku nevýrazná konverzační komedie

Rybu ve čtyřech napsalo scenáristické duo Wolfgang Kohlhaase a Rita Zimmerová nejprve pro rozhlas v roce 1968, o dva roky později pak vznikla filmová adaptace pro východoněmeckou televizi. V tomto zpracování se objevilo pět herců, v dalších filmových, případně divadelních nastudováních už figurovali jen čtyři.

V tuzemsku se tématu roku 1987 chopila režisérka Pavlína Moskalyková a do rolí zestárlého sluhy a jeho tří zaměstnankyň obsadila Rudolfa Hrušínského, Jiřinu Bohdalovou, Blanku Bohdanovou a Květu Fialovou. Divadelního zpracování se v našich luzích a hájích chopili naposledy v Moravském divadle Olomouc, kde Rybu ve čtyřech hráli v letech 2023-4.

Nyní slavnou německou tragikomedii vrací na divadelní prkna režisérka Viktorie Čermáková. Herecké osazenstvo se jí povedlo sehnat opravdu špičkové, trochu ale pokulhává gradace celého příběhu.

Ze začátku sledujeme sluhu Rudolfa, jenž udržuje poměr se všemi svými zaměstnankyněmi, kterak požaduje peníze po každé z nich, což znamená řadu rozhovorů se štiplavými poznámkami.

Postupně ale Ryba ve čtyřech začíná nudit a ve druhém dějství, kdy má děj gradovat, už pozorný divák zhruba ví, co může očekávat. Jistě, i Kohlhaaseho dílo ve svém konci ukazuje, že se vše vrací do zaběhlých kolejí, na prknech je ovšem konec až moc useknutý a nedává divákovi moc prostor zamyslet se nad tím, co právě devadesát minut pozoroval.

Hereckým výkonům v nejnovější inscenaci Divadla Bez zábradlí nejde absolutně nic vytknout. Sluha Rudolf v podání Zdeňka Maryšky, jakož i tři sestry, které ztvárnily Zuzana Bydžovská, Veronika Freimanová a Jana Švandová, hrají svůj standard a obzvlášť v případě poslední jmenované se tvůrci s obsazením trefili.

Scéna odpovídá původním kulisám z Kohlhaaseho snímku, případně z tuzemského filmového zpracování.

Inscenačnímu týmu se povedlo dobře zpracovat Rudolfovy návštěvy pokojů všech tří sester, přičemž jejich kulisy rozmístil každou na jiné místo jeviště. I Rudolfovy noční obchůzky jsou Čermákovou dobře režijně zpracovány.

Celkově by se dala hra označit za příjemné „jednohubkové“ pobavení na víkendový večer. Sází na řadu dialogů, které děj posouvají správným směrem, paradoxně coby černá komedie absentuje v humorných momentech. A to je pro hereckou čtveřici tohoto formátu obrovská škoda.