Hlavní obsah

RECENZE: Raper Baal – bůh, idol či ztracená existence?

Má-li někdo právo uvádět Brechtovu dramatickou prvotinu Baal, pak je to mládí. Ostatně je dílem ani ne dvacetiletého začínajícího dramatika. Pro Městská divadla pražská ji nastudoval čerstvý absolvent režie na pražské DAMU Eliáš Gaydečka, který téma zneužití talentu společností, jež adoruje celebrity, nikoli rebely, proměnil v jeden velký raperský mejdan.

Foto: Patrik Borecký, Městská divadla pražská

Charismatický Baal v podání Tomáše Krutiny

Článek

Baal je anarchistickým výkřikem Brechtovy ztracené generace s čerstvou zkušeností první světové války, prohrané revoluce, generace zbavené iluzí a naplněné odporem vůči establishmentu měšťácké společnosti pohlcující každou formu protestu.

Gaydečka našel adekvátní výraz brechtovského rebelujícího gesta v rapu jako současné formě osobní výpovědi. Výrazná je vstupní scéna Brechtova dramatu: Baal je pozván na honosný večírek elit, kde každý jeho sebedrsnější projev je beznadějně utápěný v hysterií oblepeném uctívání módní celebrity. Je to společnost, jež nutí Baala k stále větší agresivitě a cyničnosti. A čím drsnější a krutější jsou jeho činy, tím tragičtější a rozporuplnější postava se z něho stává.

Tomáš Krutina má pro Baala charismatický zjev, raperské kvality i hereckou opravdovost. Tedy všechny parametry stát se božským hlasatelem své generace. Jenže je až příliš přitažlivý. Brechtův Baal je také mstivý, zlý, odpudivý a nespravedlivý k sobě i svému okolí. Reakce publika na sobotní premiéře, připomínající atmosféru spíše rockového, respektive raperského koncertu než divadelního představení, ale Krutinova Baala jednoznačně adorovaly a fandily mu od začátku až do konce.

Sympatie diváků k tomuto Baalovi podporuje i připsaná úvodní scéna, kde se z roztomilé dětské podoby Wolfganga a Johannese rodí rapeři Baal a Ekart. Baalova rozporuplnost se tak z postavy do značné míry vytrácí a souhlasný smích hlediště přehlušuje i místa, kde by diváky mělo spíš zamrazit.

To je jediná, i když nikoli nepodstatná výtka vůči Gaydečkově inscenaci, která jinak přetavila Brechtovu prvotinu do osobité, dynamické a energií všech aktérů nabité podívané. Podstatnou kvalitou je tu hudba Jamese Colea a Rista Sokolovského, která inscenaci udává rytmus, inspiruje pohybové řešení a účinně propojuje jeviště s hledištěm.

Foto: Patrik Borecký, Městská divadla pražská

Zleva Tomáš Krutina a Filip František Červenka jako dětské předobrazy budoucích raperů Baala a Ekarta

Baal je při vší své drsnosti zároveň Brechtovým nejpoetičtějším textem, plným metaforických obrazů. Gaydečka si s poezií rozumí, jak dokazuje i jeho neméně pozoruhodná, leč laděním zcela odlišná inscenace Schimmelpfennigovy scénické poemy Létající dítě v libereckém Malém divadle. A je dobře, že při vší té halasné raperské provokaci se mu z Baala poezie nevytratila, jen nabyla (i díky překladu Kateřiny Bohadlové) na adekvátně hrubším současném ladění.

Foto: Patrik Borecký, Městská divadla pražská

Společenské elity tu v ostré groteskní karikatuře představují Tomáš Milostný a Eva Salzmannová.

Gaydečkův Baal má nespornou hodnotu generační výpovědi a šanci oslovit i publikum, které jinak do divadla nechodí. Co víc by si Brecht, toužící po apelativním diváckém divadle, leč v Čechách obdařený nešťastnou nálepkou politizujícího mravokárce, mohl přát? Snad jen, aby si diváci neodnesli jen zážitek z prima raperského mejdanu, ale aby je inscenace přiměla přemýšlet o tom, co že je ten raper Baal vlastně zač.

Bertolt Brecht: Baal
Premiéra 7. listopadu 2026, divadle Komedie, Městská divadla pražská
Překlad: Kateřina Bohadlová. Úprava: Lukáš Cenker a Eliáš Gaydečka. Režie: Eliáš Gaydečka. Scéna: Anna Münzbergerová. Kostýmy: Linda Lukáčová. Pohybová spolupráce: Michaela Dzurovčínová.
Hodnocení: 80 %
Související témata:
Divadelní hra Baal
Tomáš Krutina
Tomáš Milostný
Eva Salzmannová

Výběr článků

Načítám