RECENZE: Pražské Divadlo pod Palmovkou uvedlo Hrabalovo dílo se skvělým Igorem Barešem v čele

Bohumil Hrabal patří mezi největší tuzemské autory minulého století. Řada jeho děl se dočkala zfilmování, v případě Ostře sledovaných vlaků dokonce i prestižního Oscara. Vlaky se coby divadelní kus hrály i na Palmovce, roku 1982 v režii Václava Nývlta, o čtyřiadvacet let později je na prkna přivedl Milan Schejbal.

Nejnovější nazkoušení dává nahlédnout do Hrabalovy mysli během války. Postava Miloše Hrmy totiž svým způsobem vypráví zážitky mladého Hrabala z dob, kdy sloužil v Kostomlatech nad Labem.

Naivního Hrmu má řada lidí spojeného s filmovým „kukučem“ Václava Neckáře, v Kroftově nastudování si jej zahrál Teodor Dlugoš. Mladý herec působí velmi uvěřitelně a za rok a půl na Palmovce se rozhodně jedná o jeho nejvýraznější a nejlepší roli.

V rámci Kroftovy inscenace se povedla scéna Jana Štěpánka, na které vidíme příbytek pana přednosty a jeho ženy - vynikající dvojice Igor Bareš a Hana Seidlová, drážní domek a také přednostův holubník, doplněný o obrovskou maketu tohoto ptáka.

Nechybí ani Vůdcův portrét, aby byl i předlohy neznalý divák od začátku seznámen s tím, že se nacházíme v protektorátní době.

Tragikomický náhled železnice v době války občas rozbije příchod protektorátního rady Zednicka v podání libeňské stálice Jakuba Albrechta, jehož výkonu se musí člověk smát, zároveň z něj ale má strach.

Inscenaci někdy dochází dech v dramatických i vtipných momentech, celkově je ale její délka ideální, byť konec působí trochu uspěchaně. V současné době, kdy řada divadel sahá po zkracování představení, k takovému kroku na Palmovce tedy přistupovat nemusí.

Díky dramaturgii dvojice Klestilová & Stýblo je nová verze slavného díla blíže přístupná mladším divákům, hodí se tedy i k prvnímu seznámení s Hrabalovým dílem. V podstatě se jí daří ukazovat, že teenager ze čtyřicátých let minulého století je podobný tomu dnešnímu.

S tématem první lásky a sexu pracují tvůrci decentně, stejně jako s legendární razítkovací scénou, následně jsou ale schopni na scéně ukazovat snímky obnažených hýždí. Žádná přehnaná korektnost tedy nehrozí.

Ostře sledované vlaky pro 21. století od Jakuba Krofty jsou, podobně jako již zmíněná Prodaná nevěsta, pro Divadlo pod Palmovkou trefou do černého. Divákům, které (v dobrém) unavil těžký, nicméně skvělý Projekt Manhattan coby předchozí premiéra, přijde tato libeňská tragikomedie vhod.