RECENZE: Pravidla Nirvány vás spolehlivě proberou

První, co vás ve hře inspirované nesmrtelnou skupinou spolehlivě chytne a nepustí, bude právě muzika. Složil ji Ivan Acher, vycházel z repertoáru slavné kapely. Díky němu budete mít pocit, že jste se právě ocitli na koncertech americké Nirvany v nejlepších letech, ač žádný její hit v Praze nezazní (chrání je autorská práva).

Acher si ovšem poradil s tímhle omezením více než důstojně. Stejně jako herci, kteří jsou většinou na jevišti v pozici zpěváků, hudebníků.

Společně vyprávějí příběh chudých, mladých outsiderů bez budoucnosti, kteří patří ke každé době. Jenže tady umějí všichni hrát a jeden z nich se jmenuje Kurt Cobain (v podání přesvědčivého Jana Mansfelda). Patří k výrazným tvářím hnutí grunge, které revoltovalo proti kapitalismu, systému na přelomu 80. a 90. let minulého století.

Jejich vzdor, k němuž patří drogy, sex, násilí, ale i nevýhodné smlouvy s nelítostnými manažery, následně svět dobyl. Byl to jejich záměr? Splnil se jim sen? Anebo šlo jen o cestu do pekel lemovanou potleskem davů, v níž ztráceli osobnosti?

Odpovědi na tyto otázky ve Švandově divadle pravděpodobně najdete, a nemusíte být zrovna znalec Nirvany, ani rozervaná duše. Návod vám dají právě písně, které leckdy zastíní herecké výkony, což byl pravděpodobně i cíl tvůrců inscenace (námět Martin Františák, režie Thomas Zielinski).

A také Robert Jašków v poloze zenového mistra, který až okouzlujícím způsobem ukazuje odvrácenou stránku slávy. Prochází dějem v ryze činoherní pozici. Dodává do něj vtip, filozofické náměty k zamyšlení, přičemž ani jedním nezastaví hladce proudící energii celé inscenace.

Zdařilý koncert plný emocí pak postupně odehrají Jakub Tvrdík (zpěv a baskytara), Jan Mansfeld (zpěv a kytara) a Matěj Anděl (bicí). S kluky hudebníky si v ničem nezadá Courtney Love (Barbora Křupková). Právě ona svým výkonem nakonec všechny předčí. A to nejen na pražském jevišti, ale i v reálném životě. Třeba jen tím, že ty divoké časy přežije… Víc napovídat nebudu, i když toto žádné tajemství rozhodně není.

Gradace příběhu je jinak silnou stránku představení, které většinově nenudí, ač se hraje téměř dvě hodiny v kuse. Domů z něj půjdete sice asi mírně ohluchlí, intenzita hluku je na divadlo vážně vysoká, ovšem také roztančení a možná si pak pustíte Nirvanu, originál, ze svých hudebních zásob, případně aspoň z YouTube či Spotify. Pravidla Nirvány vás totiž spolehlivě proberou.