Kolegové a přátelé o Janě Hlaváčové: Byla to statečná a skvělá žena

„Setkali jsme se jako legenda a režijní elév. Kdykoliv si mě mohla „namazat na chleba“, ale nikdy to neudělala. Naopak svého přirozeného respektu užívala jen, aby mi pomohla, aby se mě zastala, aby vybojovala potřebné k naplnění společné představy o práci, nad níž jsme se setkávali,“ zavzpomínal na herečku režisér Vít Karas na svém facebookovém profilu.

Tamtéž se s legendou rozloučili i další její známí, obdivovatelé, mimo jiné moderátor Honza Musil. „Paní Jana zemřela, ale její hlas, smích a noblesa s námi zůstanou. Děkuji za milá setkání a hezká slova, Jani,“ napsal.

Na svou kolegyni, přítelkyni zavzpomínala na Instagramu rovněž Dagmar Havlová: „Ach Jani, ať je Ti už dobře, moje milovaná.“

Na facebookovém profilu se se svou hvězdou rozloučilo i Národní divadlo v Praze, kde Hlaváčová působila více než tři desítky let. „Jana Hlaváčová byla v Národním divadle první herečkou a rozhodující osobností inscenací několika generací vynikajících tvůrců. Je nezapomenutelnou součástí dějin českého divadla i statečným člověkem naší společnosti,“ uvedl Jan Burian, generální ředitel ND.

Poslední sbohem jí dalo na Facebooku také vedení Vinohradského divadla, kam odešla začátkem 90. let právě z ND. „Za dvacet let angažmá zde vytvořila dvacet významných rolí. Do Divadla na Vinohradech přešla v turbulentních devadesátých letech z angažmá v Národním divadle, kde působila v letech 1965 – 1990,“ připomněl profil scény události, kdy Jana Hlaváčová ND opustila po sametové revoluci, protože nesouhlasila s tamními změnami.

I další, kteří veřejně zavzpomínali, vyzdvihovali vedle jejího herectví či pedagogické práce také především její pevný charakter.

Na síti X k nim patřil mimo jiné politik Jiří Pospíšil. „Herecká legenda, jedinečná sestřička z trilogie o básnících a především, jak řekl ředitel ND, nezapomenutelná součást dějin českého divadla a statečný člověk naší společnosti,“ napsal.

Hana Kordová Marvanová připomněla na své facebookové stránce také fakt, že se společně s manželem Luďkem Munzarem uměli postavit proti režimu před rokem 1989.

„Spolu se svým manželem Luďkem Munzarem představovali úroveň a charakter. Třeba, jak vzpomínala Jana Hlaváčová: Nepodepsat antichartu… Byla to samozřejmost. Do Národního divadla, kde byly na sedadlech označené lístečky se jmény, kdo si má kam sednout, jsme prostě nešli. Mysleli jsme, že dostaneme výpověď, ale ono nic. V takových věcech jsme vždy došli ke společnému závěru. Člověk sice někdy musí dělat kompromisy, ale tohle byla jasná situace, kdy kompromis nebyl možný. Záleží totiž na tom, do jaké míry se kompromisem odepíšete u slušných lidí. Ale myslím, že bez určitých kompromisů žít nelze. Zvláště herci se někdy mohou dostat do situace, kdy jsou nakonec vděční, že je někdo vůbec obsadí. To my dva dobře známe.“