Článek
Jak to všechno stíháte?
Je to záhul, to je pravda. Ale děkuju za něj! Pořád převažuje radost z možnosti být u tak skvělých projektů. Někdy je to k zbláznění - skloubit Brno, Prahu, rodinu… - ale prostě se to musí zvládnout. Zatím to jde a všichni si vycházíme vstříc, což je taky bezva.
V muzikálu Bastard, který je působivým pásmem alegorických obrazů zaměřeným na základní otázky lidské existence, ztvárnil Dušan Vitázek titulní roli Bastarda označovaného také jako poslední Adam.
Jak vás Praha přijala?
Krásně a s otevřenou náručí, a to ne poprvé. Jsem za to vděčný. Velký rozdíl oproti Brnu tu nevidím, pořád je to text, herec a režisér. V Praze je to akorát vždy o jednom projektu, kterému se věnuje velmi mnoho energie a času a člověk tam možná jde víc s kůží na trh, což mě ale extrémně baví. V Brně, nebo vlastně v jakémkoli jiném kamenném divadle, herec lítá z představení do představení, ze zkoušky na zkoušku; jde výsostně o divadlo jako celek. Obé je v pořádku a správně.
Co je v souvislosti se zkoušením Monte Crista nejsložitější?
Největší peklo je dojíždění. Monte Cristo bude pro mě opravdu vybojované představení, protože se nezkoušelo v létě, ale v plném provozu sezony, což není jednoduché. Doprava mezi Prahou a Brnem je čistý vtip, nedá se spolehnout absolutně na nic, na autobus a už vůbec ne na vlak. Na zkoušky to otáčím dopoledne, takže musím jet vlastním autem a bedlivě sledovat dopravní situaci. D1 jsem zatím neprojel v celku ani jednou, vždy musím uhýbat. Zkouší se tři měsíce, takže tohle je opravdu hodně výživné. Ale nechci se toho vzdát jenom kvůli tomu, že je to logisticky komplikovanější.
Dušan během zkoušky s Danielem Hůlkou, kolegou v roli a režisérem představení
Měl jste vůbec čas vnímat Prahu jinak než prostřednictvím Kongresového centra, kde se bude hrát? Dokážete si představit pracovat a žít trvale v Praze?
U Monte Crista zatím čas na Prahu není, ale snad si to vynahradím. Prahu mám rád a asi bych si dokázal představit tam pracovat a žít. V Brně mám ale zázemí a dcery, bez kterých bych to v Praze nevydržel…
Navíc i když je to dojíždění komplikované, tak ty vzdálenosti se v podstatě s moderní dobou docela zkracují. Většina kolegů v dnešní době hraje a jezdí mezi Prahou, Brnem, Bratislavou, Ostravou… V tomhle kontextu má Brno vlastně skvělou polohu.
Koho ze svých blízkých si na pražské premiéře přejete nejvíce?
Nerozumím otázce… Přece všechny! Já ten příběh miluju jak z knížky, tak z filmů. Monte Cristo byl první muzikál, který jsem viděl naživo, potom co jsem se vrátil z armády a přijali mě na JAMU. Pamatuju si to jako dnes, jak jsem čuměl na tu obrovskou loď a Dana Hůlku v pevnosti If. Dnes spolu sedíme ve zkušebně, děláme si legraci a tvoříme… Kruh se uzavřel. Z jeviště se budu koukat taky tak trochu na sebe, jak jsem tam seděl ve svých dvaceti letech a pozoroval ten zázrak divadla.
Vedle herecké a hudební kariéry se věnuje také výtvarné tvorbě a sochařství. Poslední dobou mu ale na výtvarné umění nezbývá tolik času, kolik by chtěl.
Máte vůbec ještě čas na své koníčky?
Je ho pomálu… Pořád si tak trochu z legrace říkám, co jiného bych mohl v životě dělat, abych si dokázal plánovat svůj osobní čas líp a sám, nebo abych aspoň nějaký osobní čas měl. (smích) Paragliding a skialpinizmus jsou v souvislosti s mými závazky v divadlech v Brně a v Praze spíš sarkastický vtip a výtvarné umění a sochařství si vyžadují svůj čas.
Pořád si říkám, že čas na tohle všechno ještě přijde, ale popravdě se začínám malinko bát, že možná ne. Třeba kvůli tomu jednou budu muset celý svůj život nějak předělat, kdo ví.
