Článek
Vady řeči nebo ledabylý řečový projev se v divadlech vyskytovaly vždy, ale poslední dobou mi jejich frekvence přijde vyloženě nápadná. Jistě, může to být i tím, že jak mě to zlobí, tak se na to zaměřuji a pak vady slyším všude. Žádný výzkum, jenž by výskyt těchto jevů kvantifikoval, samozřejmě neexistuje, poznatek je to tedy z podstavy subjektivní.
Teď budu „nespravedlivě“ konkrétní, neboť výčet by mohl být daleko početnější. Ze souboru pražského Divadla v Dlouhé odchází Štěpánka Fingerhutová, sice talentovaná herečka, ale artikulace nepatří k jejím silným stránkám. Totéž platí o nové posile téhož souboru Matyáši Řezníčkovi.
Za uši mě tahala mizerná výslovnost Anny Grundmanové v nedávné inscenaci pražského Švandova divadla LásKKKa! Tomáš Pavelka se věnuje výuce herectví na DAMU, tím spíš bych si od něho představoval preciznější mluvní projev než ten, jehož jsem byl svědkem v inscenaci Městských divadel pražských Ofélie OnlyFans.
Jakým jazykovým drilem v hereckých školách studenti procházejí, nevím. Fakt je, že se v mnohých inscenacích klade důraz na takzvanou autenticitu, nadto nejednou za pomoci mikroportů, nebo že velmi často herci zejména z pražských scén natáčejí v seriálech a filmech, kde hlasový projev korigují zvukaři. Ale nic z toho by ještě nemuselo být důvodem k tomu, že hercům na jevišti není třeba rozumět.
