Článek
Především pestrý, a to jak co do divadelních forem a způsobů vyjádření, tak i zobrazených témat, jež sahala od velmi intimních otázek po smyslu lidského žití až po odpovědnost lidstva i každého člověka za budoucnost této planety.
Mnoha náměty k přemýšlení oplývala především dokonale vystavěná i zahraná filosoficko-společenská freska Elizabeth Costello polského režiséra Krzysztofa Warlikowského, ale i hravá, poetikou cirkusové burlesky inspirovaná inscenace francouzského Théâtre des Bouffes du Nord Bez fanfár o rozpadu a zániku nám známého světa.
Vyhrocený obraz zla jako morálního direktivu i zdroje zábavy v Nebezpečných vztazích nabídla dynamická inscenace libereckého Divadla F. X. Šaldy, precizní analýzu vztahů skrze minuciézní hereckou souhru zase Dejvické divadlo v Becquových Krkavcích. A otřesné svědectví o prorůstání drogového podsvětí do společnosti i jejího ochranného aparátu přinesl svým autentickým výkonem Petr Panzenberger v ostravské one-man show Perníkář.
Již tradičně k vrcholům festivalu patřily zážitky z loutkářských inscenací – ať už to byli něžně poletující Větroplaši libereckého Naivního divadla, anebo rekonstrukce jedné z největších ekologických katastrof, jejíž důvody odhalují pod názvem Transport: Bod zlomu tvůrci plzeňské Alfy.
Milým objevem pro většinu festivalových diváků byly dvě produkce špičkových tvůrců známých, ale spíše těm, kdo se pohybují v oblasti amatérského divadla: osobitý přepis Maryši pohledem Vávry v krásně rozehrané produkci Tomáše Hájka a kouzelné nostalgické vyprávění Hany Voříškové Jabka o časech našich babiček a prababiček.
Impuls k zamyšlení
Německý divadelník Bertolt Brecht byl přesvědčen o tom, že divadlo může měnit svět. Asi se shodneme na tom, že to není tak snadné, ale to, co určitě lze, je diváka oslovovat a atakovat scénicky atraktivním, zábavným i znepokojujícím pojmenováváním problémů dnešního světa a přimět ho k přemýšlení o vlastním podílu na jeho stavu.
Zdá se, že si to dnešní divadelníci uvědomují. Ne vše, co se na plzeňských jevištích letos objevilo, bylo dokonalé, mnohé výpovědi ulpívaly ve značném zjednodušení či nedokonalé čitelnosti, nicméně každá z inscenací k tomuto cíli po svém směřovala. A to je povzbuzující zjištění.

Inscenace francouzského režiséra Samuela Achache Bez fanfár je znamenitě technicky, hudebně i herecky vystavěná groteska o permanentní destrukci a zániku.

Karolína Baranová a Filip Jáša jako Markýza de Merteuil a Vikomt de Valmont v liberecké inscenaci Nebezpečných vztahů

Petr Panzenberger zábavným způsobem přiblížil divákům otřesný svět těch, kdo do svého života vpustili drogy jako jeho nezbytnou součást.

Ivan Trojan a Antonie Martinec Formanová v inspirativním přepisu Becquových Krkavců v režii Jana Friče


