Článek
Během týdne se na hronovských jevištích odehrálo na sto padesát představení osmdesáti souborů, včetně tří profesionálních, takzvaně inspirativních inscenací. Při nejlepší vůli se nedalo stihnout všechno, přesto, nebo možná právě proto byla představení většinou zaplněná do posledního místa, a to jak divadelníky, tak i diváky z Hronova a okolí, kteří se na kulturní obohacení těší celý rok.
A nic na tom nezměnilo ani spalující vedro, které zasahovalo z ulic a náměstí až do sálů. Zahrát za takových podmínek třeba dvě představení za sebou, a to často v těžkých kostýmech a s náročným psychickým i fyzickým vypětím, se rovnalo hrdinství.
Pestrý a přitažlivý
Na Jiráskově Hronově se potkávají inscenace vytvořené tradičními prostředky s avantgardou a experimenty, a všechny zde mají své místo i diváky. Jako příklad posloužila letos Maryša bratří Mrštíků, kterou sehrál soubor Mámení Lužánky v hodně upravené, ale promyšlené a divadelně efektní podobě, zatímco Divadelní spolek Slavkov u Brna tradičním způsobem, zato hned se dvěma Maryšami v jednom představení, představil nejprve mladou Maryšu před sňatkem a poté životem s Vávrou usmýkanou, předčasně zestárlou ženu.
Její pastorkyňu Gabriely Preissové zahrál v Hronově Divadelní spolek Jana Honsy z valašské Karolinky.
Z klasických textů se letos v Hronově objevila i Její pastorkyňa souboru z valašské Karolinky se živým zapojením cimbálky i folklorních tanečníků, anebo Čapkovo prorocké drama R.U.R. v nastudování spolku Krakonoš z Vysokého nad Jizerou.
Největšímu zájmu se těší vždy autorská tvorba, která i letos sahala od klasického příběhového dramatu až ke scénické poezii a sofistikovanému textu Portrét umělce jako pražského souboru Ojebad.
Velký úspěch sklidila groteska chorvatského autora Miro Gavrana Pacient doktora Freuda o fiktivním setkání Adolfa Hitlera a proslulého psychiatra Sigmunda Freuda v podání pražského Divadla Refektář.
Ukazuje se, že mladou autorskou generaci zajímají témata jak společensko-politická, tak i osobní, ať už to je sexuální obtěžování a násilí, bezpečný prostor pro život, ekologie, smrt či ztráta identity.
Žánrově proměnlivý
Od klasické činohry přes loutkové, taneční a pohybové divadlo až třeba po voicebandovou recitaci v pozoruhodné prezentaci básní Ernsta Jandla. Satirická komedie střídala černou grotesku či tragikomedii, sci-fi i dystopii, rozverný western křehkou dívčí poezii. A přečasto se žánry i prolínaly. Jedním ze sympatických přetrvávajících rysů amatérského divadla je chuť, odvaha k hledání a objevování, i za cenu rizika.
Tomáš Hájek z Poniklé přiváží každým rokem na Jiráskův Hronov svá skvostná loutkářská minidramata. Tentokrát to byl Gubernátor inspirovaný povídkou Leonida Andrejeva.
Během festivalu pracovalo na dvě desítky seminářů a dílen, v nichž pod vedením zkušených lektorů z různých oborů hledalo svou cestu k herectví, slovu, textu, hudbě, pohybu a dalším disciplínám několik stovek seminaristů.
Některé semináře byly vyprodané během pár minut po otevření na webu. A sobotní prezentace toho, co se účastníci během týdne naučili, svědčila o jejich píli, talentu i nadšení.
Soubor Páteční hoši ze ZUŠ Louny sehrál zajímavou autorskou hru o životě a smrti KO-LO-BĚH.
Byl i slavnostní
Tuhle barvu do hronovského programu přidal loňský zápis českého amatérského divadla na světový seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO, jemuž byl věnován i komponovaný večer za účasti mnoha významných hostů, včetně těch, kteří byli u zápisu v Novém Dillí.
Tato událost je nejen oceněním minulosti, ale i závazkem pro další generace, jež slavné dědictví musí nést dál.
V Hronově vládlo letos velké vedro. I takto se vedla výuka. Na snímku seminář HETRT zabývající se herectvím pod vedením Kateřiny Jebavé.
Plný setkání
Jiráskův Hronov nejsou jen divadelní představení, semináře a diskuse, ale i setkání a navazování přátelství, což je aktivita, jíž žijí hronovské parky, ulice a náměstí hluboko do noci.
A právě tady vznikají cenné kontakty a chuť přijet sem za rok znovu. Vždyť některá přátelství z Hronova vydrží na celý život.
