Hlavní obsah

Dirigent Jakub Hrůša: Opera je vrcholem lidské kultury

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Jeden z nejoceňovanějších světových dirigentů Jakub Hrůša (41) se od září 2025 stane hudebním ředitelem londýnské Královské opery v Covent Garden, kde dosud jako host nastudoval Bizetovu Carmen (2018) a Wagnerova Lohengrina (2022). Na tento post nastoupí po Antoniu Pappanovi jako sedmý hudební ředitel a po Rafaelu Kubelíkovi i jako druhý Čech.

Foto: Petra Klačková

Jakub Hrůša uvádí české skladatele po celém světě a je na ně hrdý.

Článek

Co vás vede k výměně taktovky symfonického dirigenta za šéfa předního operního tělesa? Je to možnost rozvíjet v trvalejším horizontu svou představu o opeře?

To druhé, co jste řekla, je pravda. Zároveň to ale neznamená, že bych vyměnil symfonickou taktovku za operní. Tu první budu třímat i nadále, ale rozšířím své obzory. Opeře se věnuji už od začátku své kariéry, ale z hlediska času s ní stráveného nastane podstatná změna.

Vzhledem k mému věku a kontextu života a kariéry je to ta nejlepší výzva, která mě mohla potkat. V poslední době cítím velké uspokojení v dalším intenzivním pronikání do opery, takže možnost dělat ji na nejvyšší úrovni v domě, jako je Královská opera, je to nejlepší, co jsem si mohl přát.

V Královské opeře jste již dvakrát hostoval, ale nyní budete mít možnost uplatnit své představy daleko výraznějším způsobem…

Jistě, ale musím říct, že už při hostování se ukážou kvality souboru téměř dokonale. Systém, jakým se tam opera studuje, se velmi liší od způsobu, jakým se pracuje v našich končinách, ale i třeba v Rakousku nebo Německu. Umožňuje dirigentovi i režisérovi, aby to, co do práce vkládají, se opravdu dokonale vrátilo ve výsledném tvaru.

Přiblížím to na dvou stručných příkladech. Zaprvé orchestr se od první do poslední zkoušky, stejně jako od prvního do posledního představení, nemění, jsou v něm stále tíž hudebníci, což u nás bohužel není pravidlem. Zadruhé je tam prakticky nulový kompromis v obsazení pěvců. Chápu tradici, výhody a opodstatnění existence stálých operních ansámblů, ale pokud si operní dům může pozvat přesně ty pěvce, které si představuje a kteří jsou k dispozici, je to zárukou kvality. Stejně tak v Covent Garden funguje i sbor.

A v neposlední řadě je tam i systém soustavné kompaktní práce na inscenaci, která se poté i kompaktně po určitou dobu hraje, pročež se těší velkému zájmu publika.

Jaký je váš vztah k opeře?

Opera je v ideální představě vrcholem umělecké činnosti a je nenahraditelná v tom, co znamená pro lidskou kulturu. Kromě skladatelů, kteří ji neskládali, jako jsou Johannes Brahms, Anton Bruckner nebo Josef Suk, byla pro ostatní vždy příležitostí k tomu, aby uplatnili své schopnosti v té nejvyšší možné míře. Ať už to byli Mozart, Janáček, nebo Richard Strauss, rozhodli se věnovat své nejlepší síly právě tomuto žánru.

Opera představuje skloubení mnoha druhů umění, jak to známe nejen u Wagnera, ale předtím už i u Mozarta. A pokud se podaří dosáhnout v jejím nastudování té nejvyšší kvality, což se ne vždy musí povést, neexistuje větší zásah lidského srdce, než je právě opera.

Je vrcholem lidské kultury. Takže možnosti ztvárňovat toto umění na vysoké úrovni by odolal málokdo z nás, kdo milujeme hudbu a divadlo. Sdílet konkrétní prožitek s konkrétními lidmi na konkrétním místě, to vytváří hluboký vztah k té věci. Je to podobné, jako když se setkáte se zajímavým člověkem jiného typu, pohlaví, orientace či názorů a není to abstraktní, ale konkrétní, jedinečný člověk. Pak se vůči němu můžete otevřít a zamilovat si ho.

To se mi stalo v případě mého setkání s Královskou operou, kdy se k ní můj život intenzivně přimkl a nadchl jsem se pro myšlenku moci s tímto domem soustavněji pracovat.

Budete mít prostor k rozšíření okruhu českých skladatelů?

Je to mé přání, ale chci to dělat chytře. Myslím, že z české opery musíme uvádět tituly, u nichž je jasné, že patří k nejvyššímu kánonu operní literatury ve světovém měřítku. A taková díla existují, zmíním Bedřicha Smetanu nebo Bohuslava Martinů, z něhož se ve světě hrají Julietta nebo Řecké pašije, ale třeba Hry o Marii čekají na své objevení.

Neznamená to však, že bych je měl v nějakém konkrétním dramaturgickém plánu. Uvádím je jen jako příklad díla, které má šanci ve světě rezonovat. Rozhodně více než třeba Dvořákův Jakobín, který je také velmi krásný, ale je více svázán s českým prostředím.

Po letech, kdy se pohybujete po celém světě, spočinete více v Londýně, který je i místem, kde žije vaše rodina. Bude to pro vás znamenat jistou úlevu a koncentraci?

Samozřejmě. Často je mi kladena otázka, jestli mé angažmá v Londýně znamená, že budu v Čechách vystupovat méně nebo ukončím svou spolupráci s Bamberskými symfoniky či s Římem. Tak tomu zatím není, i kdy ž je mi jasné, že i toto budu muset do budoucna zvážit, abych mohl věci dělat pořádně.

Spíš v určité míře omezím svá hostování u dalších světových orchestrů, i když s nimi nadále chci udržovat kontakty. Mých výletů po světě bude o něco méně, což je vzhledem k mému věku, nejen k této londýnské výzvě, celkem přirozené. A těším se, že budu mít konečně i více času na svou rodinu.

Jakub Hrůša je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie i římského Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia.
Zároveň je častým hostem světových orchestrů v Evropě i v zámoří včetně Berlínských, Vídeňských a Mnichovských filharmoniků, amsterdamského královského orchestru Concertgebouw, Newyorské filharmonie, Bostonského symfonického orchestru či Clevelandského orchestru.
Hostuje i v předních operních domech ve Vídni, Paříži či Curychu, s Janáčkovou Káťou Kabanovou letos úspěšně debutoval na Salcburském operním festivalu.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám