Článek
Slovo inkarnace znamená něco jako vtělení. A právě vtělení, vyjadřující určitou formu vstupování do podstaty umění nebo chcete-li dotýkání se jeho mateči fundamentu, je vlastní oběma tvůrcům.
Expozice představuje výběr z aktuální tvorby vystavujících. Jejím hlavním tématem je vzájemná koexistence světa lidí a jejich konečnosti, dokonce definitivní pomíjivosti.
Tyto dva aspekty může charakterizovat materiál, se kterým pracuje právě Plesl, totiž sklo. Ovšem tvůrce k němu přistupuje jako k živé hmotě, kterou je třeba zpracovat nejen materiálně, ale především duchovně.
Dokáže vytvořit benátské zrcadlo, na kterém je zobrazeno lidské srdce. Srdce jako symbol lásky, ale také víry či utrpení. Zlacené ozdoby kolem dokola vytvářejí jakousi pompézní zdobnost, ale i elegantní vizuální nadstavbu.
Je však také schopen vytvářet takřka kubistické skulptury z bílých a tmavých skleněných hranolů. Jeho tvůrčí rukopis tedy sahá od propracovaných detailů až k na dřeň oholené geometrické strohosti.
Richard Štipl patří k tuzemským sochařským personám. V minulosti vystavoval s malířem Josefem Zlamalem, tentokrát vstupuje do fiktivního dialogu se svým sklářským kolegou.
Podstatou jeho tvorby je modelace lidského těla. Hladkého, nahého, bez vlasů a ochlupení, primárně očištěného, bez všech pozemských hříchů. Síla těl tkví v grimasách, v gestech, i v dynamice pohybu. Obrazce a nápisy na kůži evokují rituální tetováž přírodních šamanů či mytických bojovníků.
Oba tvůrci, byť využívají na první pohled rozdílné estetické řeči, mají cit pro jemný detail. Díky němu mohou poukázat na rozprostraněnost hmoty i latentní smysl zakódovaný v jejím nitru.
Může se vám hodit na Firmy.cz: