Hlavní obsah

Designér Jakub Berdych Karpelis: Prostě si s Jurkovičem povídáme

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Salám, mléko, ticho, chodopak, meteorit a výstava, která nemá přesný začátek, zato spoustu výkladových možností. Designér, umělec, sběratel a zapisovatel snů Jakub Berdych Karpelis dokázal průřezem své tvorby citlivě nabourat zdobný jazyk architekta Dušana Jurkoviče v jeho domě, který si postavil na úpatí brněnského Wilsonova lesa. Berdych si s Jurkovičem rozumí až překvapivě dobře. Výstava Samosebou, kterou pořádá Moravská galerie v Brně, trvá do konce března 2024.

Foto: Kateřina Farná , Právo

Jakub Berdych Karpelis výstavou v Jurkovičově vile vykročil z designu víc k umění.

Článek

Interiér vily, který sotva snese něco navíc, se vám podařilo citlivě rozeznít vašimi objekty. Limitovala vás v něčem Jurkovičova zdobnost?

Musím přiznat, že za tím je hodně času, energie a vybírání s kurátorem Rosťou Koryčánkem. Původně jsem myslel na mnohem víc děl, ale díky jeho zásahu se podařilo vybrat to nejlepší jádro. Výběr byl opravdu oříšek, trvalo dost dlouho, než jsme to dali dohromady.

Výstavu jste nazval Samosebou. Můžete tu slovní hříčku vysvětlit?

Často pracuji s textem. Jurkovičovy práce, stejně jako ty mé, vznikají přirozeným pnutím, samo sebou. V mém případě ani stoprocentně nevím, odkud inspirace přichází. Často si připadám, že toho nejsem příčinou, že ty věci vznikají samy. Samo sebou. Název jsem vymyslel v narážce na málo známé druhé Jurkovičovo jméno, tedy Samo.

Odkud nápady čerpáte?

Ze snů. Dříve jsem se v noci budil a sny si zapisoval nebo kreslil. Dnes jsem častokrát vzhůru dřív, než nějaký sen začne. Jsem rád, že se vyspím. Ráno si občas něco málo pamatuju a zkouším to nějak zhmotnit.

Jeden z nejzajímavějších exponátů vypadá jako obří diamant vsazený do mosazné paraboly. Co to přesně je?

Není to šperk, ale mohl by být. Je to klenot z počátku lidstva, který má úžasné vizuální vlastnosti a posunul pravěké lidi k samostatnosti. Je to reminiscence pěstního klínu vyvedená v optickém křišťálu. Vycházím z toho, co známe jen díky Burianovi, který nám tu dobu nakreslil. Nevíme, jak to bylo ve skutečnosti barevné, jak to vonělo, jak se u toho ti pralidé cítili. Máme předem danou představu, ale skutečnost mohla být úplně jiná.

Chtěl bych například vědět, jestli naši prapředci uměli říkat vtipy, jak se vůbec dorozumívali i o čem se bavili, když neměli televizi ani internet.

Celými věky cestujete také v dalším exponátu. Je to meteorit s ovládacím tlačítkem on/off. Odkud ho máte?

Je to meteorit Muonionalusta, exaktně vzato se jedná o jádro železoniklové planetky z oblasti mezi Marsem a Jupiterem. Meteorit byl pod ledem a zapůjčil mi ho jeden sběratel, špičkový vědec. Tento materiál doputoval do zemské atmosféry před milionem let a dopadl na území dnešního Švédska.

Vložený symbol, takzvaný power button, představuje binární soustavu, nulu a jedničku prolnuté do sebe. Jednička znázorňuje pravdu, nula nepravdu. Obě se dohromady spouštějí i vypínají. Podle jedné z teorií mohly právě meteority přinést vodu a možná tím rozpoutaly život.

To tlačítko k tomu odkazuje, zároveň to svou instalací v průhledném hranolu připomíná scénu z Kubrickova filmu 2001: Vesmírná odysea, kdy opičáci nevědí, co to je, a šťouchají do toho tlapami. Jedno neopatrné šťouchnutí může celý proces zastavit.

Společným rysem všech exponátů jsou zvláštní materiály. Čedičový palindrom Mama Magma vytvořený přímo pro tuto výstavu, váza z kolekce Unnamed z lithyalinu nebo reliéfní obrazy z chodopaku. Jak jste na to ploché mléčné sklo přišel?

Ten materiál už se v Česku nevyrábí. Já ho miluju pro jeho barevnost a strukturu. Vytěžil jsem ho, s nadsázkou řečeno, když někdo rušil fasádu domu z padesátých až šedesátých let a tohle házel do dvora. Stálo mě to karton šampaňského za to, abych si to mohl odvézt.

Je to mimořádně křehké, takže první balík, který jsem vezl v kufru auta, jsem rovnou vyházel na skládku, protože stačilo přejet tři kanály a všechna skla popraskala. Byla to velká škoda. Musel jsem si koupit speciální nosník na sklo, abych jich pár zachránil.

Další zajímavost trůní před secesní vilou. Jsou to masivní křesla ze sliveneckého mramoru. Je pravda, že jste je věnoval Václavu Havlovi?

Původně jsem myslel na audienci pro krále, královnu a šaška. Nakonec mi z toho vyšel symbol dialogu, proto jsem je odkázal Havlovi, který se raději dvacetkrát zeptal, jestli tomu správně rozumí, než reagoval. Byl to prezident dialogu.

Paralely mezi Jurkovičovou tvorbou a tou vaší jsou viditelné. Co vás spojuje?

Asi zkoumání vzniku života a respekt k tradici, která nás obklopuje. On vycházel z lidové architektury, materiálově byl uctivý k prostředí, v němž stavěl. Přemýšlím o tom podobně. A také byl dost pokorný. Má výstava nemá zásadní poselství. Prostě si s Jurkovičem povídáme, volně, volnou tvorbou, samo sebou.

Reklama

Související témata:
Jakub Berdych Karpelis

Související články

Výběr článků

Načítám