Článek
Před pár lety jste oznámil konec kariéry D.O.A. Proč jste se rozhodl skupinu obnovit?
V roce 2012 jsem oznámil, že jdu do politiky za Zelené, ale nebyl jsem zvolen, takže jsou D.O.A. zase v pohodě, je to celkem prosté.
Jak hodnotíte své působení v politice?
Když se chceš pokusit změnit společnost, o což se celou dobu pokouším s D.O.A., a chceš obstát, tak musíš zkusit získat a aktivizovat lidi a jít do toho, čemu říkáme formální politika. Předtím jsi to mohl různými způsoby říkat, možná mě nebo DOA lze považovat za neformální politiky, protože jsme vždy dělali benefiční koncerty a koncertní turné na podporu různých hnutí k určitým tématům.
Podařilo se vám s pomocí D.O.A. změnit něco důležitého v společnosti?
Jo, v mnohem věcech. Hlavní je, že jsme přivedli mnoho lidí k tomu, aby přemýšleli o tom, co se děje ve světě a taky aby zkusili myslet na sebe což je základ přístupu D.O.A. k politice, protože lidé by měli zkusit řídit své životy sami v takové míře, v jaké jen mohou, protože to dává větší šanci na štěstí. A taky by měli pomáhat dalším lidem ve městě, sousedům. O tom celou dobu mluvím, protože o tom to všechno je.
Jste nyní víc politik, hudebník nebo především vlastník malého vydavatelství Sudden Death Records?
Předpokládám, že tohle všechno, především se ale považuju za hudebníka, myslím si, že to dělám nejlépe. Když jsme se rozhodli odejít ´do důchodu´, uvědomil jsem si, že to, co jsem nezapomněl, je hrát na kytaru, zpívat a skládat písně.
Loni jsme natočili nové album Hard Rain Falling , které jako obvykle vyšlo na mém labelu. Vydavatelství se daří dobře, mám je už dvacet let a zůstalo úspěšné v obtížných dobách, které byly těžké i pro velké firmy.
Politika je jenom na částečný úvazek, protože jsem nebyl zvolen. Dobré na poslední kampani je, že i když jsem neuspěl, mluvili jsme se sedmi osmi tisíci lidmi, zcela neznámými, klepali jsme jim na dveře a říkali jsme jim, o čem je moje kampaň, a oni byli velmi otevření. Moji punkorockovou minulost většina vnímala velmi pozitivně, před dvaceti lety by byli víc vylekaní. Na začátku devadesátých let by se obávali punkera v politice. Věci se mění.
Vnímáte i nějaké změny na hudební scéně?
Jo, v době původního punku v letech 1978 až 1985 se společnost velmi obávala punk rocku, protože to první protest, který se objevil od konce šedesátých let, kdy probíhal boj za různá práva, za práva žen, proti vietnamské válce, pak začalo Greenpeace. Protestní hnutí za různá práva probíhající od roku 1963 do let 1971 1972 měla velký dopad na společnost.
Punk však byl jen jednou z mnoha dalších věcí, které přišly. Myslím si, že právě punk infikoval rapovou scénu v Los Angeles a v New Yorku, protože punk rock byl v Severní Americe protestní hudbou bílých kluků z předměstí.
Za ta léta se hodně změnilo, ale leccos přetrvalo. Punk rock už není hrozbou pro společnost jako před čtyřiceti lety, nic nevydrží natrvalo, ale je to pořád silná protestní hudba, svébytný žánr, který může existovat klidně dalších padesát let.
DOA, uprostřed Joe Keithley
Největší věc, na kterou měl punk vliv, byl přístup DIY, tedy udělej si sám. Ten je velmi důležitý a odehrával se dávno před internetem. Punk řekl, že si můžeš založit vlastní hudební vydavatelství, mít svůj fanzin, vegetariánskou kavárnou a dělat to bez velkých společností. Mnoho lidí si i pak uvědomilo, že mohou své malé podnikání dělat sami bez nějaké obří společnosti a že mohou udělat hodně i bez smlouvy s General Motors, UPS, Dow Chemical nebo obří gramofonovou firmou, podle toho, čemu se věnovali. A když v devadesátých letech přišel internet, urychlil rozšíření DIY. To byl velký přetrvávající efekt punk rocku.
Měl něco punk něco společného s protestním folkem Woodyho Guthrieho?
V mnoha ohledech se na punk rock dívám jako na moderní prodloužení toho, co lidé jako Woody Guthrie a Pete Seeger říkali, i když ne ve všech případech. Když jsem byl malej kluk, měl jsem deset dvanáct let, moje starší sestra domů nosila domů na deskách folk Woody Guthrieho, Pete Seegera, Weavers, Petera, Paula & Mary, protestní hudbu té doby, mluvíme o letech 1966 až 1968. Uvědomil jsem si, že tito lidé něco skutečně říkají, přestavovali silný zdroj, ze kterého jsem politicky vyrostl.
Přispívá k tomu, že i punk je orientován především na písně a sdělení?
U jakéhokoli stylu jsou vždy dva druhy skupin, jedna staví na písničkách, v punku jsou to třeba Bad Religion, Dead Kennedys, DOA, Bad Brains, druhá je více teatrální a jsou u ní důležitější show než písně.
Lidé si už před lety kvůli značné rychlosti a značné hlasitosti mysleli, že v textech nic není, protože jim nerozumí, ale fanoušci, kteří si kupují desky a pečlivě poslouchají, vědí přesně, o čem mluví, na co ukazují.
V raných dobách punkové scény, představovala velká témata Ronald Reagan, závody ve zbrojení mezi Sovětským svazem a USA a otázky životního prostředí, což přetrvává do dneška - to je taky důvod, proč jsem zapojen tady v Kanadě do činnosti strany Zelených. Osmdesátá léta byla pochmurné období, měli jste velké vlivné vůdce, jako byli Ronald Reagan a Margaret Thatcherová a Helmut Kohl v Německu, u nás jsme měli Briana Mulroneyho, což by velmi významný premiér a velmi konzervativní člověk.