Čtyřlístek je nekonečný, ujišťuje duchovní otec legendy Jaroslav Němeček

„Kreslím stále, už sedmdesát let, že ano,“ obracel se na manželku Lucii. „Ne, ne, je ti osmdesát,“ kroutí hlavou jeho žena. Podle ní se s tužkou v ruce činí tak sedmdesát pět let.

„Máme fotografie, jeho tatínek byl fotograf, maminka velice inspirativní dáma. Pořád Jarouškovi nosila hříbečky, jablíčka, a co kdybys to kreslil. A Jaroušek, protože to měl v sobě od pánaboha, kreslil jako malinký chlapeček, tak pětiletý, a plazil při tom jazýček,“ prozradila s úsměvem před zahájením výstavy. „To můžu předvést,“ smál se Němeček, který dodnes jezdí do Modřan za svými přáteli a částí rodiny.

Manželé žijí v Máchově kraji, stejně jako kreslená čtyřka. „Potřebovali jsme nějakou chalupu, sháněli jsme na Kokořínsku, odkud pocházím a které miluju. Roubenky tehdy nebyly, koupili jsme takovou ruinu, kterou budujeme dodneška,“ vyprávěla paní Lucie.

Komiks vznikl pro syna Vítka, manžele inspirovala dovolená v Itálii. O tom, jak budou postavy vypadat, prý měli jasno hned. Němečkův rodný dům posloužil jako předloha pro obydlí kreslených hrdinů, kteří se zrodili v roce 1969.

„Čtyřlístek zlobí a dělá hlouposti, jako jsem dělával já, když jsem byl malý,“ reagoval Němeček na otázku Novinek, zda se v počátcích svojí tvorby inspirovat místem, kde jako malý žil.

Aktuálně si ilustrátor, který vstává v osm, a od devíti maluje, užívá zaslouženého odpočinku.

„Teď dokreslil dalších šest večerníčků. Sedm se už promítá. Šest půjde do studia, kde se budou připravovat do filmu,“ uvedla paní Lucie s tím, že její životní druh se věnuje i tvorbě do dalších časopisů pro děti, které vymyslel syn Vít, speciálů, knížek.

„Je pořád co dělat,“ těší pana Němečka, jenž se přibližně před sedmi lety potýkal s tvůrčí krizí.

„Tomu nebudete věřit. Jeli jsme s Vítkem a kamarádem na kole podél Labe až na Mělník a zpátky, a když jsem sesedl, byl jsem hluchý,“ vzpomíná na nelehké okamžiky, kvůli kterým ho práce přestala těšit.

„Když je hrbolatá cesta, přeruší se něco tady na krku a můžete ohluchnout,“ konstatuje manželka. „Ale částečně jsme to vyléčili,“ je ráda. „Teď mám sluchadla, takže vás slyším velmi dobře,“ ujišťuje výtvarník a důrazně připomíná, že za celých padesát pět roků, které uplynuly od prvního čísla, se nestalo, aby Čtyřlístek nevyšel podle nasmlouvaného termínu.

Vedle kreslení pár zaměstnává i rozšíření muzea Čtyřlístku v Doksech, které pan Němeček v komiksu přejmenoval na Třeskoprsky. Na zámku se otevřelo v roce 2019, předtím sídlilo v kulturním středisku. O jeho zrod paní Němečková usilovala dvacet let.

„Bojujeme, aby se na zámku dalo do pořádku dalších pět místností,“ řekla.

„Bylo by moc dobře, kdyby se rozšířilo. Děti se naučily chodit. A nejen ony. Byli jsme překvapeni, když přijel autobus seniorů,“ smál se pan Němeček, který si na nedostatek zájemců o kreslené příběhy ani v době moderních technologií, jež strhávají zájem dětí, nestěžuje.

„A kdybychom si stěžovali, nebylo by nám to nic platné,“ krčí rameny a ujišťuje, že Čtyřlístek je nekonečný. Už si vychovává svého nástupce. „Je mi osmdesát a to už musíte počítat s tím, že toho jednou nechám,“ krčí rameny.