Článek
Osmačtyřicet názvů obcí i dalších míst v Čechách (s jedním odskočením k papežovi do Říma) inspirovalo Dědečka ke krátkým, dobře zapamatovatelným, jazykově hravým a vtipným říkánkám. A stejně jako v jeho dalších textech se v nich objevuje záliba v nonsensu i radost z pohrávání si s tvary i významy slov.
„Chrudim, chrudíš, chrudí, studia mě nudí, ale musím marná sláva, rodiče mi nutí práva, bude ze mě sudí.“ Anebo malá jazyková pointa: „Klatovy Klatovy, už jsem zase ztrátový, v kuličkách jsem prohrál gatě, neříkej to naší tátě, ani mámovi.“
Některé texty ocení především dospělí. Třeba vztahové minidrama „V Havlíčkově Brodě, poslala mě k vodě, ona k vodě, já ji k šípku, rozumíme tomu vtípku, v dokonalé shodě.“ Anebo frýdecký morytát: „Ve Frýdku, ve Frýdku, sešlo se šest medvídků, jeden byl z Místku, tak provedli čistku, zbylo tam pět medvídků.“
Na barevné dvoustraně v knize tvoří vždy vyrovnanou dvojici Dědečkův text a jeho nápadité výtvarné uchopení Anetou Žabkovou. Nejsou to vlastně ilustrace, ale skutečná přetlumočení jazykové hravosti do řeči výtvarné.
Jestliže tedy čtenáře zajímá, co se událo v Kadani, Náměšti, Písku, Davli, Příbrami či Kardašově Řečici, může sáhnout po téhle knížce. Spolehlivě ho odvede od všech starostí a chmur. A na jejím konci bude jen litovat, že těch vybraných míst nebylo víc. Ale možná ho čtení vyprovokuje k vlastní autorské tvorbě a třeba zbásnění názvu jeho bydliště.
Může se vám hodit na Zboží.cz: