Co je design, už víme, teď ještě poznat ten kvalitní, říká zakladatelka Designbloku Jana Zielinski

Velmi mě baví, když jsou designéři ochotní jít na neprobádané území. Někdy je to tak, že člověk něco dělá, ono mu to funguje, má úspěch, tak u toho zůstane. Ale v umění a designu mi přijde skvělé, když autor má odvahu zkusit to zase jinak, jít dál. Myslím, že tento moment letos tvůrce spojuje.

A neplatí to jen o výstavě Odvaha v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu, kam jsme vybrali 20 žen různých věkových kategorií od Evy Eisler, Liběny Rochové přes Evu Jiřičnou, která je nestarší účastnicí výstavy, až po Moniku Martykánovou, která je třicátnice… je to bez genderového rozdělení, tato linie jde celým Designblokem. Jsou to tvůrci, kteří se nebojí překračovat svůj stín.

Oceňuji odvahu výrobců, kteří vsadí na design a řeknou: ano, je to něco, čím se chceme profilovat! To je totiž něco, co tady dlouho nebylo. Česká výroba byla dlouho založena na levné pracovní síle a na tom, že se vyvážela do velkých ekonomik. Na tom žil spotřební průmysl.

Jenže pak v době ekonomické krize po roce 2008 se zjistilo, že to přestává fungovat, že přichází Asie, kde umějí mnohé včetně skla vyrobit v zásadě ve stejné kvalitě, ale daleko levněji. To, co český spotřební průmysl musí dělat, je mít konkurenční výhodu. A ta je v designu, v přidané hodnotě kvalitního designu.

Je to neuvěřitelných 39 firem, 39 českých výrobců, kteří se profilují spoluprací s designéry. Ještě před deseti lety mě, a myslím, že ani nikoho jiného, nenapadlo, že to tak bude. Protože považuji za obrovský úspěch českého designu, že tyto firmy existují, připravili jsme výstavu, která by mohla být takovou výkladní skříní českého designu.

Nazvali jsme ji High Craft a bude se konat v Letohrádku královny Anny na Pražském hradě. Pečlivě a přísně jsme vybrali dvě desítky tuzemských tvůrců a značek, které rozvíjejí tradiční česká řemesla a navazují na ně. S pomocí inovativních technologií, ekologických přístupů a nejvyšších estetických standardů je posouvají od současnosti k budoucnosti.

Přibývá lidí, kteří zachraňují tradiční výrobu, jsou to třeba sklárny Isaac Reich, Bomma, Rückl, Preciosa, Lasvit, Klimchi… to jsou podnikatelé, kteří investují do skláren.

Nebo jsou to výrobci nábytku, jako třeba Ton, LdSeating, Master and Master, tedy často firmy s dlouhou tradicí, které právě proto vědí, že to je běh na dlouhou trať. Ale mají odvahu se do toho pustit.

Peníze často tito lidé vydělali v úplně jiných oborech a kdyby je investovali do jiných věcí, mají návratnost rychlejší. Určitá hrdost na společné kulturní dědictví je ale zřejmě silnější. Jít cestou kvality je ale vždy náročnější, kvalita je vždy drahá.

Jako příklad můžeme uvést zmiňované sklo. Společnost Moser slaví sto let existence svého obchodu v Praze na Příkopech a bude při té příležitosti uvádět na trh novou barevnost, kterou připravil jako art director Jan Plecháč.

Každá sklenička projde rukama více než deseti lidí, protože všechno je to ruční výroba. Každého z pracovníků je třeba zaplatit. Z toho je zřejmé, že taková výroba je mnohem nákladnější než ta za použití strojů. Chce to mít odvahu, víru a výdrž.

První roky jsme stále jen vysvětlovali, co to design je. A to i médiím, všem. Teď mám naopak pocit, že je pojem tak nadužívaný, že skoro všechno je design.

Náš úkol teď není vysvětlovat, co je design, ale co je kvalitní design. Že Designblok je strážce kvality, referenční bod toho, že když je na něj někdo přijatý a vystavuje tam, má punc kvality. Ze všech vyhlášených se na přehlídku dostane tak 40 procent, výběr je relativně přísný a ručíme za to, že to je to nejlepší i v mezinárodním měřítku.

Dělali jsme si průzkum mezi zahraničními designéry a médii, jak Designblok vnímají. Za poslední roky se zájem z jejich strany zvyšuje a platí, že Designblok už je místo, kde je pro mnohé z nich zajímavé být.

Souvisí to také s tím, že tradiční italský Milán a jeho přehlídka je už tak přehlcená, že firmy raději zvažují účast na menším festivalu.

Takovém, který je vysoko profilovaný a který jim umožní větší zviditelnění, než když budou na nejslavnější přehlídce jen jedni z tisíců a média či nákupčí na ně nedosáhnou. Je zjevný pohyb designérů k účasti na lokálnějších festivalech, třeba na 3daysofdesign v Kodani, z tohoto trendu teď Designblok profituje.

Jako odvážné možná vnímám své rozhodnutí, že i když jsem vždy dělala svou práci naplno, rozhodla jsem se, že budu mít děti. Protože to je nakonec úplně nejvíc, co člověk může získat.

Hodně odvahy vyžadovaly i poslední dva roky, kdy jsem nejprve zvažovala, že se z organizování akcí kolem designu trochu stáhnu.

Po letech přicházela únava a vyčerpání. Přišla ale nabídka od společnosti Rockaway Capital, která se stala naším strategickým investorem, po jejich vstupu do MFF KV a Colours of Ostrava si vybrali třetí velký tuzemský mezinárodní festival.

Rozhovory trvaly dlouho, skoro rok, ale ve výsledku mě to nastartovalo a zatím jsou výsledky spolupráce veskrze pozitivní.

V týmu mám teď výkonnou ředitelku, která se více věnuje mimo jiné korporátním partnerům, marketingu a podobně a já mohu programovou linku připravovat s daleko větším horizontem. Takže to vyžadovalo také odvahu.

Startujeme dva úplně nové projekty. První je Designblok Talks, velká mezinárodní konference, na níž participuje britský magazín Dezeen, jeden z nejvýznamnějších magazínů o architektuře a designu, na kterou přijíždějí velké hvězdy oboru. Pražské Divadlo Nová Spirála, kde se bude konat, se nám podařilo vyprodat, z čehož mám velkou radost.

Druhá novinka je Designblok for Kids, kdy jeden Křižíkův pavilon bude určený jen pro děti. Připravili jsme tam s Maximem Velčovským velkou instalaci, která se jmenuje Mrak - Místo kultury a radosti a je to takové veliké skákadlo v podobě nebes.

Kromě toho ve spolupráci s výrobci tradičních hraček, nakladateli a dalšími připravujeme bohatý program doplněný charitou spolu s Nadací Terezy Maxové.

Dětem navíc věnujeme i první ze dnů Designbloku určených veřejnosti. Pro žáky základních škol je určený designový pětiboj, aby se děti mohly učit rozpoznávat kvalitu.

Designu se totiž nejde vyhnout, od narození jsme součástí předmětného světa, dudlík, lahvička, postýlka, oblečení … přijde mi důležité na kvalitu upozorňovat a propagovat ji. Učit všechny kolem sebe, že konzum není odpověď. Když kupuji kvalitu, kupuji toho výrazně méně. Takže odvahu! Nebát se krásy, nebát se kvality a nebát se koupit si toho méně!