Hlavní obsah

V Nižboru dolaďují sošky pro vítěze Českého lva

Právo, Radek Plavecký

Brusič ve sklárně v Nižboru nedaleko Berouna se pouští do důležité práce, která bude na očích milionům lidí. Jako každý rok touto dobou finalizují definitivní podobu a tvar sošek Českého lva, aby je mohla porota 6. března předat v pražském Rudolfinu těm nejlepším hercům, herečkám a dalším filmovým tvůrcům.

Foto: Radek Plavecký, Právo

Ve sklárně Rückl v Nižboru na Berounsku vznikají sošky Českého lva pro vítěze stejnojmenné filmařské ceny. Na snímku designér Rony Plesl.

Článek

Kubistické vzezření šelmy i podstavec, na němž sedí, jsou prací sklářského designéra Ronyho Plesla, jenž je zároveň uměleckým ředitelem v nižborských sklárnách Rückl.

„Podoba samotného lva zůstává neměnná, upravujeme podstavec, který dostává každý rok jiný motiv. Mohla by z toho být pěkná unikátní sbírka,“ řekl Právu Rony Plesl.

Brusič Kristián Fituš při tom pracoval na podstavcích, do nichž brousil stylizované osmičky neboli po sklářsku špulky či kugle. Letos totiž bude 28. ročník předávání filmařské ceny.

Do poslední chvíle se přísně tají vítězové, jejichž jména se však musí také vypískovat na podstavec, aby bylo vše přichystané na slavnostní večer. „Ve sklárně to ví jen dva lidé, je to přísně střežené a nesmí nic uniknout. Jména se vypískují až těsně před vyhlášením,“ řekl Plesl.

 Několik kilo štěstí

Zmíněné špulky letos vystřídaly dřívější květy, hvězdičky a pruhy, které byly na podstavcích v předchozích ročnících.

„Řekl bych, že ta letošní podoba je z pohledu výroby nejnáročnější, je tam obrovský podíl ruční práce, považuji za důležité, aby byla cena unikátní. Současně se dobře drží, není tak těžká jako dřív,“ připomněl Rony Plesl někdejší sochu lva ve skoku, jež byla téměř dvakrát tak těžká než stávající dvoukilová.

Lva ve skoku vyráběla dříve také nižborská sklárna, pak se vzhled na pár let změnil a před čtyřmi lety se filmová akademie rozhodla opět pro návrat k práci tradiční nižborské sklárny v čele s designérem Pleslem.

Rok příprav

„Přípravy a vývoj trvaly téměř rok. Abychom přesvědčili akademii, museli jsme vymyslet nejen sošku, aby byla ikonická, neměnná, efektní, a ne příliš složitá,“ řekl Právu designér.

„Někdy bývají ceny hodně velikášské, ale já jsem chtěl, aby byl lev milý, lidový a chtěl jsem tam dostat hodně ruční práce. Pracovali jsme i na siluetě, proto ta hříva, podoba musí být i přenosná do grafiky a k dalšímu užití a myslím, že se soška líbí laikům i profesionálům. Procestoval jsem celý svět a musím říct, že tady máme ty nejšikovnější brusiče. Jinde je dost věcí na lepší úrovni, ale v naší sklárně máme brusiče na světové špičce,“ pochvaloval si spolupráci s fachmany ve sklárně.

Čistý křišťál bez příměsí

Nejprve se sklo natlačí do formy, v níž se vylisuje silným tlakem základní tvar. Pak musí brusič precizně dotvarovat každý záhyb, aby byla hříva a tělo lva pěkně ostré.

„Zhruba 40 minut zabere broušení lva a stejnou dobu podstavec. Dělají se každý zvlášť a pak se slepí,“ řekl Právu brusič Fituš.

Soška je z čistého křišťálu bez příměsí. „Možná bychom mohli při 30. ročníku přidat kousek zlata,“ uvažoval Plesl nad další podobou filmařské ceny.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám