Glosa: Patří politika k filmovým cenám a jak to mají umělkyně s dětmi?

Myslím, že když režisér vítězného dokumentu 20 dní v Mariupolu Mstyslav Černov na Oscarech řekl: „Budu asi první, kdo tu řekne, že si přeje, aby takový film nikdy nenatočil,“ bylo to zcela na místě.

Stejně tak slova Cilliana Murphyho k Oppenheimerovi: „Natočili jsme film o člověku, který vynalezl atomovou bombu. My teď žijeme v těžkém světě a já chci tuto cenu věnovat všem, kteří bojují za mír.“

V obou případech jde o filmy, které se politických, respektive bezpečnostních témat týkají, a oba umělci mluvili o svých dílech v této souvislosti.

Když ale jinak velmi dobrý moderátor Jimmy Kimmel přečetl text Donalda Trumpa, který se do něj na síti navezl, byla to jednak do určité míry osobní záležitost, jednak snaha získat sobě i Oscarům body za vtipnost, protože umělci Trumpa většinou mírně řečeno nemusí.

Na Českých lvech to pak byl asi především režisér večera Michael Čech, kdo způsobil, že se o vystoupení laureátky nestatutární Ceny Magnesia za nejlepší studentský film Electra Darii Kashcheevy diskutovalo víc, než kdyby ji nechal domluvit.

„Chlap vyhnal z pódia ženu, která zabojovala o lepší podmínky pro matky, pracující ve filmovém průmyslu,“ dalo se číst v následně hojně diskutovaných příspěvcích.

Jenže bylo to vůbec politické téma? Myslím, že ne. Daria Kashcheeva si zkrátka veřejně postěžovala, že neví, jak se má v sedmatřiceti letech rozhodnout: mít dítě, nebo tvořit? Může to jít dohromady?

Před takovým rozhodnutím ovšem stojí každá žena, pro kterou je náročná práce víc než jen zdroj obživy. Zvlášť když v ní jako bezdětná zažila uspokojení a úspěch.

Mateřství i kreativní práce vycházejí z vnitřní potřeby a obojí je velmi náročné zejména emocionálně. Rozumím tomu, že má velmi úspěšná sedmatřicetiletá žena pochybnosti. Jak rozdělí svou lásku? Bude muset a dokáže ji vůbec dělit? A jak se bude cítit, když bude od dítěte (i od nejlepších chův, babiček, jeslí…) odcházet za prací a od milované práce k dítěti? Mimino může vzít za ideálních podmínek s sebou, s dvouletým děckem bude každopádně druhým komplikovat práci.

Někdo může ono rozdělení cítit jako samozřejmost, jiný se rozhodne pro tu či onu cestu. Vždy je to ale výsostně osobní rozhodnutí, s nímž souvisí mnoho aspektů včetně toho, zda bude mít žena k dítěti partnera, který se s ní o rodičovské povinnosti dokáže podělit.

S vědomím toho, že budu kamenována, jsem přesvědčena, že chůvy v rozpočtu filmu ani dětské koutky na festivalech toto dilema nevyřeší. Jeho přednesení na ceremoniálu už vůbec ne.