Hlavní obsah

Budapešťský cikánský orchestr: hrajeme od srdce

– PRAHA
Novinky, Markéta Porybná

V sobotu dvakrát vystoupil v pražském Rudolfinu Budapešťský cikánský orchestr. Energickým projevem členové orchestru dokázali, že hudbu mají opravdu v krvi. Umělecký šéf Sándor Rigó poskytl mezi koncerty Právu rozhovor.

Foto: Filmový klub Přibyslav

Kulturní dům Přibyslav

Článek

Jak vzniklo vaše umělecké těleso?

Začalo to roku 1985. V té době zemřel slavný primáš Sándor Jároka, na jehož pohřbu se sešla spousta cikánských muzikantů a začali spontánně hrát. Tato událost vedla až k založení našeho orchestru.

Jak jste dali dohromady všechny ty rodinné muzikální dynastie? Je těžké je udržet pohromadě?

Je to těžký a zároveň lehký úkol. Po staletí se zachovalo, že dynastie si vždy váží nejvíc toho, kdo toho hodně umí. Pohromadě zůstávají, protože si orchestru váží.

Jak hledáte do orchestru nové členy?

Nehledáme nové členy. Náš orchestr je tak slavný, že k nám muzikanti chodí sami a pokud uspějí u přijímací zkoušky, mohou zůstat.

Na které skladby se nejvíc zaměřujete?

Výběr skladeb závisí na tržní poptávce. V poslední době nejvíce hrajeme Johanna Strausse, který je nám velice blízký a posluchačům se líbí, protože je romantický. Důležité je, aby byl ve skladbách rómský motiv jako v Lisztově Uherské rapsodii, v Netopýru či v Carmen.

Dovolujete hudebníkům během koncertu improvizovat?

V zásadě ne. Ale na závěrečných přídavcích každý hraje to, co ze srdce cítí. V tomto případě improvizace podporuji. A mám to hrozně rád.

Je pravda, že máte nejlepšího cimbalistu na světě?

Öszkár Ökrös je opravdu nejlepší cimbalista na světě. Je to úžasný sólista.

Během koncertu jsem zahlédla v orchestru jen jednu ženu. Má to nějaký důvod?

Zbytek žen je na mateřské dovolené.

Na vestě máte přivěšenou medaili. Jak jste ji dostal?

Je to vyznamenání od maďarského prezidenta za zásluhy. V orchestru ho má 48 hudebníků, někdo získal stříbrné, někdo bronzové. Já a několik dalších máme zlaté. Jsme na to velice pyšní.

Váš orchestr je velice úspěšný. Máte ještě nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout?

Od čardáše po Brahmse

Hlavní atrakcí

se na letošním 13. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražský podzim stalo dvojí sobotní hostování Budapešťského cikánského symfonického orchestru, kterému se podařilo Rudolfinum beznadějně vyprodat už na začátku léta. Slovíčko "symfonický" je v jeho názvu poněkud matoucí, protože svým složením není ani tak symfonickým tělesem, jako spíš stočlennou cimbálovou muzikou. Je zejména obří smyčcovou kapelou (asi osmdesát houslí, viol a violoncell, 9 kontrabasů) doplněnou o 8 klarinetů a šest cimbálů (z nichž ten hlavní patří mezi celosvětovou špičku).

V aranžmá pro svoje zcela ojedinělé obsazení zahráli trochu vyjeveným Pražanům nejrozmanitější "lehkonohý" repertoár s romskou nebo uherskou tematikou od lidovek až třeba po Lisztovu Uherskou rapsodii nebo Brahmsovy Uherské tance. A samozřejmě operní i operetní hudbu, zmiňme orchestrální části z Bizetovy Carmen, část Rossiniho předehry k Vilému Tellovi nebo předehry k Offenbachovu Orfeovi v podsvětí či Straussovu Netopýrovi, nechyběly ani Rákocziho i Radetzkého pochody a jeden tanec - Chačaturjanův Šavlový...

Tělesu, které všechno hraje zpaměti a jen v náznacích jej vedou dva hlavní primáši a osm vedlejších (střídají se), nejlépe sedly drobnější věci blízké cimbálovkovému muzicírování, jako je třeba Montiho čardáš. V předělávkách klasických děl bylo až příliš znát, že jde vskutku jen o raritu a kasovní záležitost, která ohromně potěší a pobaví laika.

Odborníka však při poslechu kousků z vážné hudby spíš mrazilo z toho, jak muzikantsky ledabyle se s nimi dá naložit. Rozházenost, špatná intonace, odbyté frázování, absence kouzlení s dynamikou a výrazem...

Zaujala brilantní sóla

I takové jsou dojmy z programu, který běžné publikum nadchl k ovacím ve stoje, neboť Budapešťští předvedli pozoruhodnou a efektní show, nabitou bezprostředností, ale iněkolika vskutku brilantními sóly. Těmi se blýsklo několik houslistů, klarinetistů, ale především hlavní cimbalista. Ten naprosto přesvědčil, že patří mezi světovou špičku svého oboru, zejména v přídavcích předvedl výstupy, kde se to jen hemžilo strhující technikou, složitými rozklady a chromatikou.

Jiří Tlučhoř

Chtěli bychom, aby lidé vyslovovali slovo cikán s takovým respektem, jako když mluví o naší hudbě. To by mělo platit nejenom v neromské společnosti, ale i v romské. Musíme toho udělat ještě hodně, aby se Romům dostalo ocenění. Proto věnujeme tolik úsilí do koncertů, jako například tady v Rudolfinu.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám