Článek
Na desce jsou předělávky písniček od Toma Pettyho a Neila Diamonda, část desky ale tvoří i předělávky vlastních skladeb z alba 100% Colombian a jedna novinka. Právu poskytl rozhovor baskytarista a klávesák Brian „Fast“ Leiser.
V půlce ledna vyšlo vaše nové album Another Mimosa. Je pro vás den vydání nové desky i po letech na scéně slavnostním okamžikem?
Rozhodně ano. Another Mimosa ale kopíruje stejný model jako původní Mimosa. Jsou na ní předělávky cizích i našich písniček, proto to není úplně stejný pocit, jako když vydáváte vlastní nové písně. Nicméně i tak se s tou chvílí pojí emoce a uvědomění si toho, že máme štěstí, že nemáme normální práci.
Na albu jsme pracovali dva roky a bylo to úplně jiné, než když jsme spolu dřív bydleli. Nyní žijeme každý v jiném koutu Anglie, proto jsme se scházeli skoro každý pátek od dvanácti do pěti. Odjet na dva měsíce na Jamajku by bylo snazší, ale to jsme si nemohli kvůli rodinám dovolit. Jsme otcové, máme zodpovědnost.
Co vzít rodinu na Jamajku s sebou?
Nic bychom neudělali, deska by nevznikla. Měli jsme chuť opět spolu něco nahrát. A je hezké, že to nakonec vyšlo právě na dvacáté výročí vydání Mimosy.
A co kdybyste chtěli napsat a vydat další originální písně, také byste je nahrávali pouze v pátky?
Když jsme ve studiu nahrávali novou píseň Sunset, mluvili jsme o tom. Než jsme začali pracovat na téhle desce, nic jsme spolu s Hueym (Morganem, kytaristou a zpěvákem – pozn. aut.) neskládali ani nenahrávali asi tak šest let. Nyní nám došlo, že nejenže je fajn se každý pátek vidět, ale že pořád umíme dělat dobrou hudbu. Děláme spolu už dlouho a dohromady s Frankem (Benbinim, bubeníkem – pozn. aut.) nám to dobře funguje.
Takže chceme pokračovat, jde jen o to, najít čas. Poprvé žijeme vlastní životy i mimo kapelu. Dlouhou dobu, od roku 1993 do roku 2007, byli Fun Lovin’ Criminals celý náš život. Nyní jsou priority jinde. Nicméně stále jsme lidé, kteří hudbu potřebují. Nevyhnutelně tedy k něčemu dojde, jen je třeba vymyslet, jak na to.
Víte, hudebně to není problém, pořád to ve studiu umíme. Není problém si sednout a skládat. Nejtěžší je najít inspiraci pro texty. Je třeba mít co říct. Když je vám dvacet a vyrůstáte v devadesátých letech v New Yorku, hledá se inspirace snadno. Nyní přes den vyzvedáváme děti ze školy a pak jdeme nakoupit nějaké jídlo. Těžko se v tom hledá příběh, který by někoho zajímal.
Fun Lovin’ Criminals míří do Prahy.
Zase je asi příjemné vracet se po turné k rodině.
Je to jiný život než dřív, ale ve svém věku si to doopravdy užíváme. Práce na nové desce nás bavila právě proto, že když děláte covery, jsou texty vyřešená záležitost. Mám velkou radost z novinky a těším se na turné. A možná ze všeho nejvíc na koncert v Praze, je první ze zastávek na kontinentu. Přijedeme už den předem. Možná to bude nejlepší koncert celé šňůry.
Říkáte, že jste před prací na Another Mimosa několik let nic nesložili ani nenahráli. Cítili jste během té doby odněkud tlak, aby se tak stalo?
Jediný tlak pocházel od promotérů a agentů. Ne že by nás nějak úkolovali, ale věděli jsme, že aby promotéři měli zájem o naše koncerty, musíme jim dodat nový produkt. Nové písně pomáhají agentům koncerty prodávat a promotéři je díky nim kupují.
Ale už z toho, jak dlouho jsme desku připravovali, je zřejmé, že jsme byli docela v klidu. Věděli jsme, že ji doděláme v pravý čas. Nespěchali jsme na ni. Dřív to bylo jiné. Jakmile jsme se vrátili z turné, jediné, co jsme chtěli, bylo vrátit se do studia. A když jsme v něm byli, chtěli jsme co nejrychleji zpět na turné.
Zmínil jste, že v devadesátých letech bylo snadné získat inspiraci. Jak na ta léta vzpomínáte?
Byla to neskutečná zábava. Myslím, že to byla poslední opravdu kreativní éra. Příběhy, ať už ty v hudbě, nebo třeba ve filmu, měly hloubku. Ale dneska se lidé jen snaží něco opravdového vytvořit. Zkoušejí to. Zkoušejí přijít s něčím originálním a novým.
Dřív věci vznikaly přirozeně, díky tomu, že jste byl na správném místě, ve správnou dobu a se správnými lidmi. Rodily se fantastické knihy, písně nebo třeba značky oblečení. Dnes je to daleko těžší, protože je všechno tak snadno dostupné. Koukněte se do médií. Kdokoli může mít názor na cokoli.
Dnes může kdokoli vydat desku a dostat ji k publiku. Co je ale opravdu náročné, je dosáhnout aspoň náznaku trvalosti. V tom ohledu jsme měli velké štěstí, že jsme získali nahrávací smlouvu v devadesátých letech a můžeme pořád dělat to, co máme rádi. Začínali jsme jako mladíci a dnes nás na koncert mohou doprovázet rodiny. To je prostě životní štěstí.
Může se vám hodit na Zboží: