Článek
Tři roky cestovali po ostrovech, které spojují austronéské jazyky, a nahrávali tamní hudbu. Před třemi lety se s vybranými hudebníky vydali na koncertní turné. Projekt upozorňuje na vzrůstající rizika spojená s klimatickou změnou. Následující rozhovor s tvůrci, k němuž se připojila i umělkyně Alena Murang z Bornea, vznikl na festivalu Colours of Ostrava. Alena Murang je hráčkou na tradiční bornejský hudební nástroj zvaný sape.
Na festivalu Colours of Ostrava jste se zdrželi po celou dobu jeho konání. Kromě koncertu jste se účastnili diskuzí a vedli hudební workshopy. Jak jste jej prožili?
Cole: Překonal mé očekávání i představivost. Nevnímal jsem ho jako běžný komerční festival, viděl jsem na něm mnoho občanské aktivity a pestrou kulturní směs. V jednom místě se koná zajímavá přednáška či diskuze, kousek vedle zní taneční elektronická hudba a za rohem hraje křehká akustická muzika. Festival jsem si zamiloval.
Chen: Přáli jsme si přijet už několik let, vlastně od roku 2015, kdy jsme potkali Zlatu Holušovou a další členy týmu na hudebním veletrhu Womex. V Ostravě jsme se od prvního okamžiku cítili velmi příjemně. Panovala tam úžasná energie, díky které se člověk cítil vítán. Úžasný je i areál. Proměna obrovských železáren v takové kulturní centrum je neuvěřitelná. Myslím, že to je krásný symbol přechodné doby, ve které se nacházíme. Ukazuje, že možné je cokoliv.
Murang: Jako zástupkyně mladých původních obyvatel státu Sarwak v Malajsii jsem ráda, že jsem v České republice mohla představit naši kulturu. Nerada mluvím o její ochraně jako o snaze o zachování či konzervaci, protože podle mě je stále relevantní a živoucí.
Je úžasné vystoupit s naší hudbou na festivalu, kde hrají The Cure či Florence and the Machine. Necítím tu rozdělení. Jsme tu přirozenou součástí programu. To mi pro tento festival připadá charakteristické a je to krásné.
Koncert projektu Small Island Big Song v Ostravě.
Jak jste se stala součástí projektu Small Island Big Song?
Murang: Tim a BaoBao k nám do vesnice přišli na konci roku 2017. Byla jsem jedna z posledních umělců, se kterými nahrávali. Museli podniknout docela náročnou cestu, pocházím ze samého srdce Bornea, z malé vesnice u řeky. Doprovázela jsem je pak do dalších čtyř vesnic, kde jsme nahrávali s dalšími hudebníky. Mám obrovskou radost, že si mě našli. Původně jsem studovala environmentální poradenství, ale nechtěla jsem se stát součástí korporátního světa. Srdce mě táhlo k umění a také k něčemu uchopitelnějšímu. Proto jsem na čas odjela studovat hudbu do Ameriky a našla jsem si cestu ke své tradiční kultuře.
Kdy vás napadlo propojit domorodou hudbu ostrovů Pacifiku a Indického oceánu?
Cole: Mám za sebou krásnou kariéru, která mě společně s BaoBao dovedla k práci s aboriginskými hudebníky. Jet do pouště a nahrávat s tradičními umělci byla ta nejuspokojivější práce, jakou jsme prožili. Cítili jsme, že jejich hudba překračuje jejich kulturu, že je v ní něco silně univerzálního. Navíc jsme viděli, v jak úzkém sepjetí s půdou ti lidé žijí.
Byl rok 2014 a vyšla pátá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu. Po jejím přečtení jsme věděli, že chceme vytvořit projekt, který se bude věnovat problémům, o kterých se ve zprávě hovoří. Protože jsme byli dojatí australskou domorodou hudbou, došlo nám, že chceme pracovat právě s takovými emocemi. Začali jsme tedy v Austrálii a poté jsme se vydali na ostrovy v okolí.
Small Island Big Song na Colours of Ostrava.
Nahráváním v terénu jste strávili tři roky. Na jaké okamžiky vzpomínáte jako na nejsilnější?
Cole: Právě třeba na setkání s Alenou a její rodinou v Malajsii. Ve vesnici panovala krásná pospolitá atmosféra. Žijí v dlouhých domech, ve kterých je hodně společných prostorů. Hodně jsme s nimi tančili a zpívali. A bože, to vynikající jídlo! Kromě toho jsme prožili i okamžiky, které byly sice silné, ale smutným způsobem. To byly chvíle, kdy jsme na vlastní oči viděli, že na ostrovy klimatická změna opravdu citelně doléhá.
Číst si o vybělování korálů je něco jiného než to vidět na vlastní oči. Takový pohled láme srdce. Stejně tak je to s vypálenými pralesy. Proto necítím náš projekt jako čistě hudební. Má i silné environmentální poselství.
Murang: To se silně dotýká i mě. Naše hudba vychází z přírodního prostředí, je o řekách, stromech, zvířatech. Jiní hudebníci z projektu zpívají zase o oceánu a životu v něm. Právě tohle nás spojuje. Naši předkové neznali výškové budovy či technologie. Kultura nás všech je zrozená z přírody. Sledovat její zkázu je proto naprosto devastující.
Chen: Ráda vzpomínám na to, jak jsme s užším výběrem hudebníků loni poprvé vyjeli na cesty. Vyrazili jsme na hudební konferenci a festival SXSW South by South West v americkém Austinu. Tehdy se naši hudebníci poprvé setkali. Sedli jsme si do kruhu a zjistili, kolik mají doopravdy společného. Jsou si blízcí jazykově a samozřejmě i lidsky. Cítila jsem dojetí.
Chceme poukazovat na to, jak jsou si lidé blízcí a podobní. Nechceme hledat rozpory. Vždyť mezi některými ostrovy v minulosti ani nebyl oceán. Vzdálili se od sebe až časem. Hranice vznikly uměle.