Článek
Pohybově a obrazově exponované představení se stalo jedním z uměleckých vrcholů zlínské přehlídky Setkání/Stretnutie a několika dalších festivalů. Neslyšící umělci znovu prokázali, jak blízký jim je tanec. Potřebují k tomu jen výrazně rytmickou hudbu, z níž diváci vnímají i melodii, oni se orientují vlnami vytvářenými většinou rytmickou sekcí kapely.
Obrazy z černého období
O vlnění doprovodné muziky se staral jeden ze dvou autorů (Zdeněk Kluka, Peter Graham), nestárnoucí rocker Progress Organisation Kluka, to ostatní obstarávají v Domu hluchého cellistka skupiny Tara Fuki Dorota Blahutová a postavou nezaměnitelný zpěvák Čankišou Karel Heřman, s výjimečným hlasovým rozpětím. Goyovská inspirace čerpá hlavně z malířových Pošetilostí a z tzv. černých maleb, které Goya tvořil v usedlosti Dům hluchého v tragické chvíli života, kdy ohluchl. V jeho díle představuje zmíněný cyklus maleb zniternění, zduchovnění. Dráždí i tajemnost jeho vztahu k milované ženě Cayetaně.
Dům hluchého řadím k nejlepším inscenacím tzv. pocitového divadla. Vyjadřuje emoce člověka osamoceného za bariérou hluchoty, ale stále stejně toužícího po velké lásce. Z heců inscenaci dominují Jan Fiurášek (Goya), Monika Kurincová, Lada Lištvanová, Lenka Ryšánková, Petra Vaňurová, a také Pavla Vrbková, poněkud v Huse na provázku - až na výjimky - nevyužitý velký talent současného herectví.