Hlavní obsah

Annette Nesvadbová: Děda Miloš viděl všechny mé role

18. 9. 2021, 10:13
Právo, Vlaďka Merhautová

Pokračuje v rodinné tradici stejně jako postava Evy, kterou hraje v seriálu 1. Mise. Kvůli roli obléká vojenský mundúr, a dokonce se naučila zacházet se zbraní. „Střílení beru jako sport, má na mě uklidňující vliv,“ tvrdí devětadvacetiletá herečka s neobvyklým jménem, která vděčně dojíždí vlakem do angažmá v ústeckém Činoherním studiu.

Foto: Jan Handrejch , Právo

Doma se jí štosují knihy, které si chce přečíst. Ráda chodí na procházky do přírody, vyráží na výlety.

Článek

Máte krásné jméno. Podle čeho rodiče vybírali?

Chtěli pro mě nějaké neobvyklé. Máma mi říkala, že viděli film s americkou herečkou Annette Beningovou a moc se jim líbil. Jméno Annette je zaujalo natolik, že zachovali jeho francouzskou verzi.

Nezkomplikovali vám tím život?

Často musím opravovat jeho psanou podobu. Píšou mi ho špatně na úřadech, v různých programech, plete ho i moje babička. (směje se) Sice se mě většinou všichni ptají, ale pak to stejně napíšou špatně.

Zdvojená dvě písmena jsou neobvyklá, takže dělají problém. Ani koncovka –e nebývá běžná, takže mi tam dávají –a. Skloňují ho česky, jenže se neskloňuje.

Při vašem příjmení Nesvadbová mi hned naskočilo, jestli nemáte něco společného s panem Milošem Nesvadbou, který loni zemřel v 95 letech?

To byl můj dědeček. Michal Nesvadba je můj strýc, ale spisovatelka Bára Nesvadbová k nám nepatří. Lidi často zajímá, jestli jsme příbuzné. Dědeček byl moc hodný, lidský, chodívala jsem k nim domů cvičit hraní na pianinu. Děda furt pracoval, maloval, i ve vyšším věku. Nástroj stál vedle jeho pracovny a já si tenkrát říkala, jestli ho neruším. Ale on miloval hudbu, poslouchal rádio. Takže jsem ho přehráváním etud stále dokola snad nerušila. Myslím, že moje cvičení poslouchal rád.

Foto: Jan Handrejch , Právo

Annette Nesvadbová

Byl herec i výtvarník, obdivovala jsem, jak rychle kreslil ilustrace na sklo v televizi. Po něm jste podědila herecké geny?

Zřejmě ano. Také jeho táta byl herec, účinkoval v prvním němém filmu, asi se herectví v jejich rodině dědilo.

Fandil dědeček vnučce, která se rozhodla pro hereckou dráhu? Jel se na vás třeba podívat do divadla?

Byl můj věrný fanoušek, viděl všechno, v čem jsem hrála! Dokonce za mnou jezdili s babičkou do Brna na otočku. Vezl je můj táta autem, jeli tři hodiny tam, podívali se na představení, a pak tři hodiny zpátky. Viděli všechny moje premiéry. Jak v Praze, tak v Příbrami i v Brně. Ústí nad Labem už nestihl.

Strýc Michal účinkuje v populární Kouzelné školce. To muselo být mezi vašimi dětskými vrstevníky něco – mít strejdu v oblíbeném pořadu!

A víte, že Kouzelná školka stále způsobuje rozruch? Když někde řeknu, že můj strejda je z Kouzelné školky, tak všichni nadšeně reagují. Já se na něj dívala jako malá, takže vrstevníci jsou už dávno dospělí a nesetkala jsem se s nikým, kdo by ho z tohoto dětského pořadu neznal (na ČT běží od 6. ledna 2009).

Jste známá především jako divadelní herečka. Od promoce na DAMU jste působila v několika oblastních divadlech. Jaké to tam bylo?

Po škole jsem hostovala v Příbrami ve třech inscenacích, ale zároveň i v Brně. Do brněnského Národního divadla jsem časem přešla do stálého angažmá. Všechna ta divadla jsou zajímavá, každé něčím jiným. V Brně jsem zakotvila na pět let, což nebyl můj původní plán, pocházím z Prahy. Ale zároveň jsem chtěla poznat i jiné lidi a kraj. Vždycky je dobré opustit svoji komfortní zónu, vypadnout z domácího pohodlí a luxusu, zkusit něco jiného a dojíždět. Já v Brně pak i bydlela, našla si tam přítele…

Foto: Jan Handrejch , Právo

Annette Nesvadbová

Brňáka?

Žil tam, ale není z Brna, ani není herec. Mám ho doteď, bydlíme společně v Praze. Já si chtěla zkusit velkou i malou scénu. A brněnské má velkou Mahenovu činohru a menší Redutu, takže mi umožnilo vyhrát se.

Takže pokračujete v rodinné tradici, stejně jako vaše postava Eva Dvořáková v novém seriálu 1. Mise. Co byste o ní řekla? Proč se přihlásila do výcviku dvanácti lékařů určených pro nasazení do mezinárodního oddílu?

Chce pokračovat v rodinné tradici, přičemž její táta je generál. Touží rodině dokázat, že na to má, hecnout se. Zároveň je hodně poctivá a láká ji prostředí lékařů. Možná je víc doktorka než vojanda. Časem se její příběh vyvrbí.

Těžké uniformy, na hlavách helmy, dlouhé dvanáctihodinové směny, natáčení za horkého počasí… Takové nasazení vás jako herečku asi ještě nepotkalo?

To ne, ani celkově tak velké natáčení, co se týče režimu, počtu natáčecích dnů a hodin prožitých na place. Uniforma je šílená, neprodyšný materiál maskáčů, celé dny jsme trávili v pětatřicetistupňových vedrech, která panovala koncem června. Člověk se peče ve vlastní šťávě, a ještě má na nohou kanady! Zažívali jsme hodně horké chvilky.

Foto: FTV Prima

Jako medička Eva Dvořáková uprostřed kolegů v seriálu 1. Mise, který právě vysílá televize Prima.

Bylo výhodou, že vaše maminka, za svobodna Lea Vajsová, reprezentovala Československo v gymnastice? Přiměla vás ke sportu?

Jasně, i táta, ten dělal cyklistiku a lyžoval, takže tomu se věnovala celá rodina. Máma mě dala na gymnastiku, na balet, ta mě vedla víc k tanci. Asi dva a půl roku jsem dělala letní biatlon. Postupem času jsem sport opouštěla a tíhla spíš k hudbě.

Biatlon asi byla dobrá průprava pro vojandu. Při něm se střílí i běhá.

Střelba mě bavila hodně, ale v seriálu nestřílíme z malorážek. Prošli jsme kurzem, jak se dělá rozborka a sborka zbraně, jak s ní manipulovat, aby to vypadalo přirozeně. A taky abychom se nezranili. (směje se) Takže zbraně opravdu ovládáme, což je občas docela těžké. Ale právě tohle mě při natáčení hodně baví. Beru střílení jako sport, má na mě uklidňující vliv. Zklidnit se a trefit terč.

Aktuálně máte angažmá v Činoherním studiu Ústí nad Labem. Jím v minulosti prošla plejáda dnes velmi známých herců i režisérů. Je v něm dosud patrný genius loci?

Hodně! Má neskutečnou atmosféru, jsem moc vděčná, že v něm můžu být. Ačkoliv jde o město Ústí, jezdí do Činoheráku diváci z Prahy i studenti herectví. Všechny generace tam nastoupily většinou ze škol jako mladí herci, kteří udělali spoustu práce. Pak třeba pospolu odešli do Prahy, ale zůstaly po nich kvalitní inscenace, a to se drží doposud. Lidé tam divadlem skutečně žijí a naprosto se odevzdávají. Nejenom herci a tvůrčí tým, ale i technici, garderobiérky, opravdu všichni.

Reklama

Související témata:

Výběr článků