Článek
Také osvobození Plzně, účast československých a belgických vojáků na osvobození naší vlasti, málo známá fakta z mise Velichovky na začátku května i odchod vojsk z našeho území v listopadu 1945.
Emmert je zkušený historik, který napsal již několik knih literatury faktu (především z období první a druhé světové války). Spolupracoval na realizaci filmu Lidice a v roce 2013 získal mezinárodní cenu E. E. Kische za Průvodce českými dějinami 20. století. Aktuální publikaci oprostil od politického nánosu, nikomu nestraní a vše dokládá kromě informací v textu i bohatým obrazovým materiálem.
Nezamlčuje ani negativní fakta. Připomíná mimo jiné, že velitel 3. armády, osvoboditel západočeské metropole generál George Smith Patton byl cholerik s velikášskými sklony, který napadl v roce 1943 v nemocnici vojáka, jehož považoval za simulanta. Nebo připomíná, že v US Army tehdy stále panovala rasová segregace. To však samozřejmě nesnižuje zásluhy americké armády na osvobození naší vlasti.
Autor připomněl i fakt, že našinci nedělali mezi vojáky různé barvy pleti žádné rozdíly a netrpěli rasovými předsudky. Brali Američany, stejně jako příslušníky Rudé armády, jako osvoboditele. Nerozlišovali, kdo je kdo.
Obal knihy
Kniha ozřejmuje i dodnes málo známou událost. Totiž že 23. průzkumná eskadrona z 16. obrněné divize 7. a 8. května 1945 vyrazila do východočeských lázní Velichovky předat informaci o kapitulaci německému maršálovi Ferdinandu Schörnerovi. Díky tomu vstoupili Američané jako první spojenečtí vojáci mimo jiné do Berouna, Prahy, Poděbrad, Hradce Králové, Jaroměře, Hořic, Kralup nad Vltavou nebo Kladna.
Kniha je nejen plná dobových fotografií, ale i znaků amerických jednotek, medailonů významných osobností, přehledných map i boxů, ve kterých se vyvracejí mýty existující kolem osvobození až do dnešních dnů. Třeba že maršála Schörnera zastupoval při jednání ve Velichovkách dvojník.
Dílo určitě zaujme nejen milovníky historie dvacátého století, ale je třeba ho brát také jako vklad do debaty o stále nejasném výkladu novodobých českých dějin. Konečně by totiž měli o této problematice mluvit výhradně profesionální historici, kteří se opírají jen a pouze o historická fakta nezabarvená politickou objednávkou nebo fanatickým aktivismem.