Článek
Spisovatel se proto obrátil na ÚS s tím, že podobné tresty nemusí vydavatele nijak mrzet a nevedou je k respektování osobnostních práv. Verdiktem se spor nyní vrací na začátek a soudy se musí držet názoru Ústavního soudu, že soudy musí náležitě bránit lidskou důstojnost.
Viewegha nadzvedly ze židle titulky v bulváru jako „Má tajnou milenku! Viewegh má rád mladé autorky...,jeho manželka čeká druhé dítě. Ukázal mi své velké ořezávátko!“, které vyšly v prosinci 2004.
Podle spisovatele se jednalo o evidentně lživý článek, který nebyl omylem ani zkreslením informace, ale měl pouze za cíl přilákat pozornost čtenářů, přičemž došlo k masivnímu zásahu do jeho práv, navíc soudy prý při ukládání sankce zcela pominuly preventivní funkci takového potrestání.
Odškodnění, které Viewegh vysoudil, mu nepokrylo ani náklady na soudní spor. Nelíbilo se mu ani to, že verdikt podle něj neobsahoval žádný právní rozbor a hodnocení újmy, která mu nepravdivou informací vznikla.
| Odůvodnění senátu v čele s Eliškou Wagnerovou |
|---|
| Vybočí-li publikovaný názor z mezí v demokratické společnosti obecně uznávaných pravidel slušnosti, ztrácí charakter zprávy či komentáře a ocitá se mimo meze ústavní ochrany. Na nutnosti dbát těchto zásad nic nemění skutečnost, že jistá část tisku má sklon před fakty dávat přednost až „bombastické“ síle výrazů, jimiž „své názory“ tlumočí a prezentuje, neboť zasáhne-li do ústavně garantovaných práv jednotlivců, musí být připravena nést z takových jednání důsledky, byť má na nich založenou svou marketingovou strategii a dokonce i samotný účel své existence. Z toho důvodu je zcela nepřípustné, pokud se tyto subjekty při takovém způsobu jednání, téměř permanentně zasahujícím do osobnostních práv jednotlivců, dovolávají ochrany svobodou projevu, neboť zlému úmyslu nelze v žádném případě takovou ochranu poskytnout. |