Článek
„Byla to jen velikánská smůla. Postihla ale zkušeného, správně proškoleného a vybaveného jeskyňáře, a to ve velmi dobré fyzické a psychické kondici. Právě díky tomu a samozřejmě díky obrovskému nasazení desítek záchranářů, jde o příběh se šťastným koncem,“ řekl Novinkám vedoucí týmu jeskyňářů Suchý žleb Vít Baldík. Působí v něm i zachráněný speleolog.
Bylo to jen uklouznutí na kameni
Když se trojice jeskyňářů vydala v sobotu v poledne do Svážné studny, šli do předem známých prostorů. Jeskyně leží v Lažáneckém žlebu a je extrémně zajímavá. Protéká jí totiž potok, který podzemím putuje dál do jeskynního systému Rudické propadání – Býčí skála.
Cílem týmu bylo zkontrolovat koncová místa v jeskyni. V těchto úzkých a zatím zdánlivě slepých chodbičkách trojice ověřovala, zda tam profukuje průvan. Pokud ano, je to jasný signál, že chodbičky mají zřejmě pokračování, na které se lze zaměřit někdy v budoucnu.
Pětačtyřicetiletý jeskyňář po špatném našlápnutí nespadl, ale jen sklouzl po kameni, a to tak nešťastně, že to skončilo zlomeným kotníkem. V podzemí s ním byl kolega, který je speleolog-záchranář a ihned se vydal na povrch pro pomoc, zatímco druhý kolega pečoval o zraněného.
Zraněného si podávali při cestě na povrch
Záhy se spustila obří záchranná operace. Dorazili speciálně cvičení hasiči, speleologové-záchranáři, k dispozici byli zdravotníci a byli povoláni i střelmistři. Zatímco jedni dřeli v podzemí, druzí – promrzlí na povrchu – se starali o technické zázemí celé operace.
Řešil se technický problém, jak dostat zraněného ven úzkými a členitými prostory ve speciálních nosítkách. „Měli jsme dvě možnosti. Buď vytvoříme pohodlnou trasu, ale bude to trvat dlouho, nebo trasu rozšíříme jen na nejužších místech, zásah bude náročnější, ale budeme rychleji venku. Zvolili jsme kratší variantu,“ řekl Novinkám zástupce velitele Speleologické záchranné služby, stanice Morava, Sebastian Kovačič. Úprava trasy trvala celých 15 hodin.
Po tu dobu byl zraněný v tepelném stanu v podzemí. Jeho kolegové se činili – střelmistři s využitím nábojek odstřelili drobné kamenné výčnělky, chodba byla maximálně vyčištěna od kamenů a rozšířena. Cesta na povrch, tedy zdolání oněch 300 metrů, trvala pět hodin.
„V nosítkách strávil zachraňovaný jen půlku z této cesty. Byly ale úseky, kde musel ven z nosítek. Tam jsme vytvořili lidského hada a doslova si jej podávali,“ uvedl Kovačič. Zdůraznil, že celou operaci nešlo nijak zrychlit a čas 20 hodin pro záchranu považuje s ohledem na mimořádně špatnou přístupnost terénu za velmi dobrý. Obdobné nehody se stávají podle odborníků jednou za dva až tři roky. Tato záchrana byla unikátní stísněnými prostory.
Zraněný (ve žlutém) putuje jeskyní Svážná studna za pomoci desítek kolegů na povrch.
I tímto úzkým prostorem bylo nutné jeskyňáře protáhnout. Na snímku jeden z jeho kolegů.
