Soudkyně kvůli covidu uplácela, potvrdili jí 200tisícový trest

O vině soudkyně i dalších obžalovaných neměl v tomto případě odvolací soud pochyb. Podle předsedkyně odvolacího senátu Blanky Bedřichové je žalovaný skutek dokazovaný uzavřeným řetězcem nepřímých důkazů, zejména pak telefonních odposlechů.

Vodičková slíbila loni v zimě úplatek ve výši tři tisíce korun za potvrzení o prodělané nemoci covid-19. To jí měly zajistit další obžalované Lucie Enzmannová a její sestřenice Monika Ulrichová. Obě ženy vymyslely plán, jak si za covidu přivydělat, a sice ten, že Ulrichová, která byla tou dobou nakažená koronavirem, bude za úplatu podstupovat testy za lidi, kteří se nechtěli nechat očkovat, a získá jim tak potvrzení o prodělané nemoci. Jednou ze zájemkyň byla právě plzeňská soudkyně Vodičková. K předání úplatku nakonec nedošlo, protože test vyšel negativní.

„To, co je mi obžalobou kladeno za vinu, jsem neudělala. Žádné finanční prostředky jsem nikomu neslibovala a nedávala,“ prohlásila při hlavním líčení soudkyně. Podotkla, že nebyla na žádné schůzce s Enzmannovou a nikdy jí ani nikomu jinému nedávala svoji kartičku pojišťovny. „Zcela to odmítám a není to pravda,“ uvedla Vodičková.

„Důrazně nesouhlasím s tvrzením, že jsem něco takového vymyslela nebo organizovala. Prostě jsme jenom tak mluvily,“ tvrdila zase v úterý Enzmannová, která za to dostala roční podmínku.

Ulrichová je spolu s další ženou obžalovaná také za šíření nakažlivé lidské nemoci, protože i přesto, že měly nařízenou izolaci kvůli covidu, Ulrichová taxikařila v Plzni a společně pak nakupovaly bez ochranných pomůcek. Ulrichová se u soudu bránila tím, že sice jezdila s taxíkem, nicméně v rukavicích i roušce. Soud je obžaloby z tohoto skutku zprostil, protože podle jeho názoru skutek není trestným činem.

Stejná dvojice žen také podle spisu zosnovala plán, jak dostat malého synka ženy do její péče, o kterou se s otcem syna střídali. Ulrichová podle obžaloby kontaktovala jistého recidivistu Jana Hanka, aby za třicet tisíc na otce syna „udělal bububu, aby nebyl schopen péče o syna“, a ten by tak přešel do péče obžalované. Hanko se prý ale rozhodl, že svůj výdělek zdvojnásobí, a své oběti řekl, že ho za třicet tisíc zmlátí jen naoko. Muž prohlásil, že 30 tisíc rozhodně nemá, a nabídl Hankovi pět tisíc, nakonec se dohodli na sedmi tisícovkách. Obě ženy za to dostaly tříleté podmínky. Hanko, který se činu dopustil jen pár měsíců po propuštění z vězení, stráví za mřížemi dalších čtyři a půl roku.