Hlavní obsah

Ransdorf naletěl spolužákovi na kšeft s padělanými obrazy

Právo, Patrik Biskup

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Když před šesti lety přišel za Miloslavem Ransdorfem jeho spolužák Jiří Včelař Kotas s tím, jestli nechce koupit sbírku uměleckých děl světově známých malířů za zlomek jejich hodnoty, komunistického europoslance nabídka zaujala. Do kšeftu za více než deset miliónů korun, s vidinou několikanásobného zisku při dalším prodeji, zapojil Ransdorf ještě několik svých známých a společně zaplatili miliónovou zálohu.

Foto: Lukáš Táborský, Právo

Miloslav Ransdorf.

Článek

Nakonec nezískali žádné obrazy a přišli i o peníze. Naletěli skupině podvodníků, která obchodovala s bezcennými padělky.

Na pětici mužů a jednu ženu nyní podalo Krajské státní zastupitelství v Plzni obžalobu pro závažné zločiny podvodu a padělání díla výtvarného umění. Hrozí jim za to až desetileté vězení.

„Kotase znám ze studií. Přišel ke mně a řekl mi, že objevil sbírku obrazů po nějakém německém šlechtici, která se ocitla v Čechách, a že je na prodej. Ukázal mi i nějaké fotografie. Říkal jsem si, že když za války zmizely desítky tisíc uměleckých děl, tak tady nějaká pravděpodobnost je,“ řekl Ransdorf Právu.

Ransdorf dal 100 tisíc

„Dal jsem mu peníze, aby nechal udělat posudky. Bylo to něco přes sto tisíc korun,“ pokračoval Ransdorf s tím, že se pak už nikdo neozval a peníze od Kotase už taky neviděl.

„Později jsem vypovídal na policii a tím to pro mě skončilo,“ uzavřel Ransdorf. Právě díky osobě Ransdorfa neměl o obchodu pochybnosti další z poškozených, bývalý generální ředitel koncernu Marila balírny Vladimír Řípa.

„Ransdorf mi představil Kotase jako zmocněnce vlastníka sbírky několika stovek obrazů s tím, že by potřebovali pomoc při sepisování smluv a jednání s potenciálními klienty, které by si vybrali k dalšímu prodeji,“ vypověděl Řípa do policejního protokolu. Schůzka podle něho proběhla v kanceláři europoslance v Kongresovém centru v Praze.

Za 400 obrazů 12 miliónů

„Kotas říkal, že majitel obrazů je velmi starý člověk, který si neuvědomuje jejich hodnotu a potřebuje peníze. Prý dělal kočího u šlechtického prvorepublikového rodu, odkud sbírka pochází,“ uvedl dále Řípa. Pocit z celé věci měl prý dobrý. „Věřil jsem tomu, jelikož informace jsem dostal od člověka, kterého si vážím, tedy pana Ransdorfa,“ vysvětlil dále Řípa.

Podle něho mluvil Kotas o částce 12 miliónů korun za 400 obrazů. „To vypadalo na skvělý obchod. Uzavřeli jsme smlouvu o smlouvě budoucí kupní s tím, že budou provedeny posudky na jednotlivá díla a sbírku jako celek. Na základě této smlouvy jsme zaplatili zálohu milión korun. Když se po třech měsících nic nedělo, od smlouvy jsme odstoupili,“ uzavřel Řípa.

Policie zjistila, že padělky pocházely od obchodníků se starožitnostmi Pavla Kováříka a Jiřího Kreuzera. Ti disponovali stovkami napodobenin maleb a kreseb malířů z první poloviny 20. století, například Marca Chagalla, Maxe Pechsteina, Emila Noldeho či Vasilije Kandinského.

Podvodníky odhalila policejní volavka

Z obžaloby plyne, že Kreuzer s Kováříkem začali padělky uvádět na trh v roce 2005 pod legendou, že sbírku v roce 1993 získali z pozůstalosti po potomcích významného šlechtického rodu Slivarich von Heldenburg.

„Vybaveni těmito falešnými dokumenty o původu obrazů začali přes různé prostředníky shánět zájemce. Hned v roce 2005 se jim podařilo prodat okolo 70 obrazů za téměř deset miliónů korun,“ uvedl zdroj, který je do vyšetřování případu zasvěcený.

Překupníci, kteří byli na Kreuzera s Kováříkem napojeni, ignorovali všechny zprávy odborníků na umění zpochybňující autenticitu obrazů. „Vzhledem k absenci potřebných dokumentů o původu obrazů, kunsthistorických posudků či chemických expertiz obvinění vůči kupujícím často předstírali naléhavost a výhodnost koupě. V okamžiku, kdy oslovení potenciální kupci dali najevo, že mají pochybnosti o pravosti nabízených děl a neoblomně žádali doložit jejich autenticitu, přestali s nimi překupníci komunikovat a vyhledali jiné osoby, kterým díla nabídli,“ dodal zdroj.

Malby sušili v udírně

Činnost gangu utnuli detektivové v okamžiku, kdy překupníci prodali padělek obrazu od Maurice de Vlamincka za 14 miliónů korun policejní volavce. Ze spisu také vyplývá, že Kováříkovou pravou rukou byla malířka Lenka Sýkorová z jižního Plzeňska. Dokázala napodobit díla tak věrohodně, že za ně kupci v zahraničí neváhali zaplatit stovky tisíc eur v domnění, že jde o originály.

„Namalovala jsem přibližně 30 kreseb a do stovky obrazů. Odměnu jsem dostávala tak tisíc korun za jeden obraz,“ tvrdila u policejního výslechu absolventka studijního oboru výtvarná kultura na Západočeské univerzitě.

Její malby ale ještě před expedicí procházely drobnou úpravou tak, aby o několik set let zestárly. O to se staral právě Kovářík, který je sušil několik desítek hodin ve speciálně upravené udírně.

Reklama

Výběr článků

Načítám