Přehnanou péčí skoro zabil svého psa, za týrání zvířat dostal medik podmínku

„Se psem zacházel způsobem vyvolávajícím bolest, aniž by to stav zvířete vyžadoval,“ řekl předseda senátu Josef Prach.

„U psa vytvářel vlastní, nepravdivé diagnózy a sám ho léčil různými zákroky, které byly velmi bolestivé a mohly vyústit až v nevratně poškozené zdraví zvířete či jeho smrt,“ uvedla žalobkyně s tím, že šlo o surový a trýznivý způsob zacházení se zvířetem, které trpělo několik měsíců.

Podle ní opakovaně, bez zjevných příčin sám aplikoval psovi do konečníku rektální rourku a peán.

„Dále mu prováděl punkce jehlou do podkoží anebo zaváděl drén do dutiny břišní. Přitom zvířeti nasazoval vlastní medikaci, jako například různá sedativa, čímž mu způsobil poškození jaterních funkcí,“ popsala dále státní zástupkyně „léčebné“ praktiky obviněného muže.

Veterinářům se tak dostal do ruky pes, který byl těžce apatický a neměl snahu se vůbec hýbat. „Měl poraněné oko, hnisavé rány po těle a poleptanou pokožku. Nejhorší byla zlomenina stehenní kosti na pravé noze,“ uvedla zvěrolékařka Markéta Janoušová.

Čtyřletého Jack Russell teriéra Artuše měl Švec podle svých slov nade všechno rád. Jenže byl posedlý tím, že je pejsek nemocný, a kurýroval ho způsoby, které zvířeti přinášely obrovské utrpení. Zachránit se ho podařilo veterinářům na poslední chvíli.

Švec u soudu uvedl, že psa léčil sám nad rámec doporučení zvěrolékařů.

„Artuš měl zvětšenou prostatu. Nastaly u něho problémy s vyprazdňováním. Antibiotika nezabírala. Byl nafouklý a často kňučel bolestí. Tak jsem mu zaváděl rourku do konečníku. Bylo vidět, že mu to pomáhá,“ prohlásil obžalovaný mladík.

Přiznal také, že v předmětném období užíval kokain a pervitin. „Ke zvířatům mám kladný vztah už od malička. Prvního psa jsem dostal už ve 12 letech,“ dodal Švec.

Připustil, že některé diagnózy si vytvářel sám podle příznaků, které pes měl. „Studoval jsem k tomu spoustu odborné literatury,“ řekl dále s tím, že pro některé zákroky, jež na psovi dělal, nebyl důvod.

Pejska vysvobodil přítel matky obviněného. Našel jej v jeho bytě ve zuboženém stavu zalezlého ve skříni.

„Měl úplně oholenou srst. Na zemi byly psí výkaly, chlupy a rozsypaná síra, všude se válely znečištěné papírové utěrky,“ líčil svědek, jak vypadalo místo nálezu.

Také ale řekl, že Martin se zjevně o psa velmi bál a měl ho rád. Přehnanou péči vysvětlil tím, že mladík v té době užíval drogy, které se podepsaly na jeho psychickém stavu.

Švec odmítl, že by psovi úmyslně ubližoval. Policistům tvrdil, že když se mu zdál nemocný, tak s ním obcházel veterináře. Protože prý každý zvěrolékař stanovil jinou diagnózu, tak se řídil pro něj tou nejdůvěryhodnější a podle toho také psa léčil.

Když například veterináři zjistili, že má Artuš zvětšenou prostatu a kýlu, tak mu podle svých slov zavedl do konečníku rourku, aby ho ušetřil údajných bolestí.

K případu se vyjádřila i lékařská fakulta. Podle ní šlo o studenta, který pracoval v biomedicínském centru v oblasti analýzy bakterií.

„Nikdy se nepodílel na pokusech s experimentálními zvířaty, nikdy neměl přístup do laboratoří a prostor, kde se experimenty se zvířaty provádějí,“ uvedla škola v prohlášení poté, co policie mladíka obvinila z trestného činu.

Znalci u obviněného medika nezjistili žádnou duševní chorobu, kvůli níž by se nedokázal zcela ovládnout, a za své jednání by tak nemohl být trestně odpovědný.