Článek
U pražských soudů však s nárokem na odškodnění neuspěli, přestože střelec František Korbel byl už v roce 1998 odsouzen za vraždu nepodmíněně na tři roky. Obvodní soud pro Prahu 6 žalobu o náhradu škody zamítl v roce 2010, brzy poté stejně rozhodl Městský soud v Praze. Oba soudy případ řešily podle dobového německého práva, které obsahovalo třicetiletou promlčecí lhůtu. Navíc z tehdejších předpisů vyplývalo, že jednání z „pouhé nahodilosti při výkonu úřední povinnosti“ nezakládá odpovědnost státu, pokud neexistuje vnitřní souvislost mezi stanoveným cílem a posuzovaným jednáním.
Při užití služební zbraně sice ve službě, avšak z osobních důvodů prý tato souvislost chybí. V dovolání k Nejvyššímu soudu se potomci německého policisty domáhali přehodnocení Korbelova skutku. Podle nich zastřelil jejich otce při plnění služebních úkolů zpravodajského důstojníka. Nesouhlasí ani s promlčením.
Překročil hranici s Německem
Období komunistické totality podle nich nelze započítávat do promlčecí doby – tehdejší orgány okolnosti činu i totožnost střelce utajovaly. Podle Nejvyššího soudu ale česká justice správně aplikovala německé právo. „Rozsudek odvolacího soudu je z hlediska dovolání předestřené otázky zásadního právního významu správný, dovolací soud proto dovolání zamítl,“ stojí v rozsudku senátu s předsedkyní Martou Škárovou.
Žalobci mají ještě možnost obrátit se na Ústavní soud, museli by však doložit porušení základních práv.
Korbel byl pátračem zpravodajské správy Generálního štábu Československé armády. K jeho úkolům patřilo kontaktovat obyvatele západního Německa jako zahraniční agenty. V listopadu 1953 Korbel za doprovodu pohraničníka překročil německou hranici kvůli schůzce s potenciálním spolupracovníkem. Asi 30 metrů od hraniční čáry je však překvapila bavorská policejní hlídka.
15 dní domácího vězení
Korbel údajně neuposlechl výzvu, aby se vzdal a odhodil zbraň. Vymlouval se, že na německé území zabloudil. Nakonec německého policistu několika ranami zastřelil. Poté se oba Čechoslováci rozběhli a podchodem v drátěném zátarasu utekli zpět do vlasti.
Německo žádalo důsledné vyšetření, potrestání činu a odškodnění rodiny. Zástupci československé diplomacie však obvinění odmítali. Opakovaně se snažili vinu svalit na kurýry západních zpravodajských služeb nebo odsunuté Němce. Korbela potrestal jeho velitel za hrubé porušení kázně a nedodržení státní disciplíny patnácti dny domácího vězení. Trest mu byl vymazán v roce 1956 za iniciativní návrhy vedoucí ke zlepšení práce na pracovišti, uvádí Ústav pro studium totalitních režimů v portrétu zastřeleného Němce.
Případ se znovu otevřel až po změně poměrů a skončil pravomocným tříletým trestem pro Korbela.
Konec 40. a počátek 50. let na státních hranicích se podle historiků nesly ve znamení zvýšeného operačního nasazení zpravodajských složek bývalého Československa. Přes zelenou hranici byli tajně vysazováni jejich spolupracovníci, odehrávaly se tam schůzky a budovaly tajné schránky. Československé zpravodajské služby potřebovaly mít pro své operace zázemí jak na vlastním území, tak na území „nepřátelském“.