Článek
Policista zaparkoval při bezpečnostní akci služební Audi A6 na chodníku. Když akce skončila, nevšiml si při vyjíždění kamenného kvádru a promáčkl o něj práh a odřel dveře. Protože bezpečnostní opatření již v tu chvíli skončilo, šla nehoda podle nadřízených na policistův vrub. Z rozsudku přitom neplyne, koho a kdy policista chránil.
Náklady na opravu přitom přesahovaly zbytek ceny auta, jak plyne mimo jiné z toho, že policie poškozené auto obratem prodala za 60 tisíc korun. Policista měl přitom sboru doplatit dalších takřka 70 tisíc korun, což byl rozpočet na opravu poškozených dílů.
Policista se proti takovému postupu bránil, Městský soud v Praze mu ale nevyhověl. Obrátil se proto ještě na Nejvyšší správní soud a tvrdil, že kdyby nebylo samotného bezpečnostního opatření, při němž byl nucen z taktických důvodů parkovat na chodníku, nedošlo by pak ani k poškození auta, čili že se nedopustil porušení povinností při výkonu služby.
Nelíbilo se mu ani to, že škoda byla určena z nových dílů i přesto, že již notně opotřebované auto bylo obratem prodáno, a tak již nemělo plnit žádné bezpečnostní úkoly, což by ospravedlňovalo použití pouze originálních dílů oproti levnějším z druhovýroby.
Policejní prezidium oponovalo, že v době nehody už policista nezajišťoval bezpečnost, a pokud z auta neviděl, měl říci spolujezdci. Navíc policista byl za nehodu kázeňsky potrestán a hned po incidentu uznal své zavinění.
NSS: Běžná řidičská chyba
Senát Nejvyššího správního soudu v čele s Milanem Podhrázkým pak nenašel důvod, proč policistovi vyhovět. Připomněl, že i v civilním životě je běžné počítat škodu z originálních dílů, neboť nikdo nemůže být nucen si auto nechat opravit staršími či neoriginálními součástkami.
Klíčové podle verdiktu bylo, že v okamžiku nehody již na policistu nepůsobily akutní vnější vlivy, jako je ochrana osoby či reakce na nějaký útok, kvůli čemuž by se nemohl soustředit pouze na řízení. Soudci přidali, že pokud by přistoupili na argumentaci policisty, plynulo by z toho, že policisté by vlastně nikdy neodpovídali za žádnou škodu při běžném řízení služebních aut.
„Škoda nevznikla v důsledku samotného bezpečnostního opatření, ale v důsledku následného jízdního manévru, při kterém stěžovatel nedbal dostatečné opatrnosti a přehlédl pevnou překážku. Jednalo se tedy o běžnou řidičskou chybu,“ zakončili soudci.
