Článek
Sochor u soudu zapíral a v podstatě dodržoval taktiku, kterou svěřil jedinému svědkovi – mladíkovi, kterému zřejmě jako jedinému řekl, že je manželka mrtvá.
„Nikdy se nepřiznám. A ty říkej, že o ničem nevíš,“ nabádal obžalovaný Sochor mladíka, který k němu jezdil pomáhat na farmu do Litětin na Pardubicku.
Druhý obžalovaný, dvaadvacetiletý Josef Hájek, se k vraždě přiznal. Chtěl, aby k tomu soud přihlédl a mohl tak díky této polehčující okolnosti dostat nižší trest. Soud ale jeho prohlášení viny nepřijal, protože v celé věci figurovali dva obžalovaní, kteří si ve výpovědích protiřečili, už jen tím, jak se každý z nich k činu stavěl.
V odůvodnění rozsudku šel soud ještě dál. „Hlavním účelem Hájka nebylo přiznat vinu, ale to, aby nemusel přede všemi popisovat, co se skutečně stalo. On sám neměl tak silný motiv a nebýt pobídky Sochora, čin by nikdy nespáchal,“ řekl v odůvodnění rozsudku trestní soudce Miroslav Trávníček.
Ocelovou trubkou devětkrát do hlavy
Sochor si chtěl nechat manželčin podíl z majetkového vypořádání. Sjednal Josefa Hájka, který loni v květnu v Litětinách v rodinném domě na chodbě v prvním patře ženu srazil ramenem z podesty a poté ji ocelovou trubkou udeřil nejméně devětkrát do hlavy a pětkrát do paží. Tělo pak zabalil do deky, naložil do auta a zahladil stopy po činu. Pak se setkal se Sochorem, vyzvedl si 150 tisíc a jel zakopat tělo.
Oba obžalovaní jsou povinni společně a nerozdílně uhradit za nemajetkovou újmu jeden milion korun bratrovi a půl milionu sestře oběti. Hájek sám pak každému ze synů 700 tisíc korun.
Hájek soudnímu senátu řekl, že činu lituje a opětovně se k němu přiznal. Sochor využil závěrečné řeči k tomu, aby vinu znovu odmítl. „I když jsem se s manželkou rozváděl, je pro mě naprosto nepřijatelné, abych tento stav řešil jakýmkoliv násilím,“ řekl.
Soud argumenty obhajoby, která u manžela požadovala zproštění viny, nepřijal. Obhájkyně podle předsedy senátu Jaroslava Trávníčka přednesla některé rozpory ve výpovědích, nebyly ale natolik závažné, aby měl pochybnosti o vinících.
