Článek
Šefl se hájil tím, že daňka střelil sice mimo oboru, ale ještě na svém pozemku. Zvíře podle jeho verze padlo v sousední myslivecké honitbě.
„Při krmení zvěře na farmě jsem zjistil, že mi jeden daněk chybí. V oplocení jsem následně objevil metr vysoký otvor, kudy zřejmě utekl. Za několik dní mi daněk přišel na zahradu. Nejdřív jsem se snažil zkontaktovat lidi, kteří mají narkotizační zbraň, abychom ho uspali a vrátili do farmy. Jenže nikoho jsem takhle narychlo nesehnal,“ vypověděl Šefl.
Lesníka z Plzeňska soud potrestal za upytlačeného daňka. Byl můj, hájil se
Rozpory ve výpovědích
Protože prý dostal strach, že by mohlo zvíře způsobit nějaký malér, vzal kulovnici a střelil ho. „Daněk mi po zásahu utekl ze zahrady, a tak jsem ho šel hledat do lesa,“ pokračoval Šefl.
Tam narazil na člena myslivecké stráže Karla Sýkoru, který byl v té době na pochůzce honitbou. „Sledovali jsme daňka, který se pohyboval na louce okolo plotu farmy obžalovaného. Byl čas říje a daňky z volné přírody tam lákají daněly. Pak jsem odešel a za chvíli slyšel odtamtud kulovou ránu. Hned jsem se tam vrátil a viděl obžalovaného, jak stojí na pozemku farmy a kouká směrem do lesa,“ řekl před soudem Sýkora.
Chvíli muže pozoroval a pak za ním šel. „Ptal jsem se, kde ho má. Nejdřív mlčel a poté řekl, že nestřílel. Potom zase tvrdil, že střílel na svého daňka, který mu utekl z farmy. Vzal jsem psa, jenž mrtvého daňka našel v nedaleké oplocence. Zavolal jsem hospodáři, který na místo přivolal policii,“ prohlásil Sýkora.
Podle názoru prvoinstančního soudu o uprchlého daňka rozhodně nešlo. „Nebyl označen tak, aby mohl být rozpoznán jako chované zvíře. Navíc podle svědků daněk z chovu, který je krmen směsí, má vyvinutější paroží než jedinec z volné přírody. Z ohledání místa činu pak také vyplynulo, že místo nástřelu se nacházelo na pozemku honitby poškozeného mysliveckého sdružení,“ stojí v rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih.
Záměna zvířat
Obhajoba Šefla, který dále tvrdil, že šlo o daňka s nesprávně vyvinutým parožím, jehož se chtěl už delší dobu zbavit, se pak definitivně zhroutila po výpovědi jeho známého Havla Šmída. Ten po předložení fotografie mrtvého zvířete prohlásil, že to není ten daněk, kterého mu obžalovaný v chovu ukazoval s tím, že ho chce kvůli špatně rostlému paroží zlikvidovat.
Soud ještě konstatoval, že i kdyby připustil, že šlo o uprchlého daňka z chovu, musel by mít obžalovaný k jeho odstřelu povolení od veterinární správy, což jako někdejší lesník z povolání a myslivec musel nepochybně vědět.
Podle předsedy senátu odvolacího soudu Zdeňka Jaroše jsou důkazy pro uznání viny obžalovaného z přečinu pytláctví přesvědčivé. „Věrohodnost obhajoby snižuje zejména výpověď svědka z myslivecké stráže, který se na místě nacházel v době výstřelu. Našel obžalovaného, který byl rozrušený a mlčel. Následně svědkovi tvrdil, že nestřílel, a pak zase připustil, že střílel, ale že se jednalo o uprchlého daňka z jeho chovu,“ uzavřel Jaroš.