Článek
Muž za znásilňování submisivní nevlastní dcery trpící sníženým intelektem dostal čtyři roky vězení. Podle justice zneužil ženiny bezbrannosti, neboť podle justice nebyla ve většině případů schopna projevit nesouhlas či se aktivně bránit.
Muž vinu odmítal a tvrdil, že šlo o dobrovolné styky a jeho stíhání je výsledkem situace, kdy ženě řekl, že kvůli ní neopustí její matku.
Případ nakonec doputoval až k Ústavnímu soudu. Jelikož jednání nemělo pochopitelně žádné svědky, šlo o klasickou situaci „tvrzení proti tvrzení“. A jak ve středu upozornil soudce zpravodaj Tomáš Langášek, v takovém případě musí rozsudek splňovat ty nejpřísnější požadavky. Jenže justice se podle konstitučního tribunálu s mužovými námitkami vypořádala ledabyle.
Bagatelizování obhajoby
„Jeho obhajobu soudy nepřipustily, bagatelizovaly či ji zcela pominuly, zatímco nekriticky akceptovaly vysvětlení nevlastní dcery. Stojí-li výsledek trestního řízení v převážné míře na výpovědi jediné osoby, musejí soudy obviněnému poskytnout co nejširší prostor ke zpochybnění tohoto důkazu i k předložení vlastní verze skutkového stavu,“ zdůraznil Langášek.
Soudy také nepřijatelně posunuly chápání bezbrannosti, když ji pojaly tak, že nevlastní dcera se snadno nechala přesvědčit k věcem, které pro ni nebyly výhodné, míní ústavní soudce.
Případ se tak vrací zpět k okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí, který bude muset rozhodnout znovu a tentokrát lépe.
