Článek
Soudce Benno Eichler ve čtvrtek prostřednictvím videokonference z věznice v Bělušicích, kde si Navrátil trest odpykává, vyslechl vězeňskou psycholožku a terapeuta.
„Odsouzený odmítá připustit si své selhání. Zlehčuje své činy,“ uvedla mimo jiné psycholožka.
„Nemá empatii obětím svých činů. Sám se staví do role oběti,“ vypověděl terapeut, který se stejně jako psycholožka podílel na vypracování hodnocení na Navrátila.
Z něj plyne, že muž nedosáhl potřebného stupně nápravy. „Nepřijal odpovědnost za své jednání a neprojevil lítost nad oběťmi,“ stojí v hodnocení, podle kterého hrozí riziko, že by po propuštění na svobodu mohl spáchal obdobný trestný čin.
Po pěti sezeních byl Navrátil vyřazen z programu antiagresivního tréninku kvůli verbální agresi vůči psycholožce. Nechtěl odpovídat na její dotazy a proti jejich pokládání se hlasitě ohradil.
„Za 40 roků jsem prošel tolika aktivitami, že už pro mě není nic nového,“ řekl k tomu Navrátil.
Čtyřiašedesátiletý Navrátil, který strávil ve vězení doposud téměř 39 let, žádal o propuštění v minulosti opakovaně. Uspěl až loni v září u soudu v Mostě, který vyhověl jeho návrhu na podmíněné propuštění. Zkušební dobu soud stanovil na sedm let.
Krajský soud ale rozhodnutí loni v prosinci v neveřejném zasedání na návrh státní zástupkyně zrušil. Podle ní nebyly splněny dvě ze tří podmínek, odsouzený podle ní má stále vlastnosti, které zvyšují pravděpodobnost páchání trestné činnosti, nelze ani odhlédnout od toho, s jakou brutalitou zabíjel.
Za odsouzeného se stejně jako v září zaručil spolek Oikia. Navrátil navíc spolupracuje s církví adventistů, která mu zajistila bydlení v Karlovarském kraji. Předtím by absolvoval adaptační pobyt v probačním domě v Jihočeském kraji.
Soud dnes odročil jednání na červen, kdy vyslechne znalce. Těm zašle předchozí znalecké posudky a vyjadřovat se budou k hodnocení věznice.
Obhájce odsouzeného Michal Pokorný trvá na tom, že Navrátil by měl vyjít na svobodu. „Těch 39 let výkonu trestu a systematické práce s panem odsouzeným vedlo k přeformování jeho osobnosti,“ řekl novinářům.
„Jeho propuštění na svobodu je na místě a tu šanci si zaslouží,“ dodal. Justice nemá podle něj mnoho zkušeností s propouštěním doživotně odsouzených. „V minulosti bylo hodnocení věznice kladné,“ připomněl.
Pro propuštění doživotně odsouzených musí být splněny tři podmínky. První je uplynutí nejméně 20 let trestu u doživotně odsouzených. Druhou je to, že svým chováním a plněním povinností ve výkonu trestu prokázal polepšení. Třetí podmínkou je, že lze od odsouzeného očekávat, že povede řádný život.
Státní zástupkyně Dagmar Bušovská novinářům řekla, že hodnocení věznice, které je z konce letošního března, ji překvapilo. „Trvám na tom, že nebyly u Navrátila splněny dvě ze tří podmínek pro propuštění,“ dodala.
Vocásek vraždil kvůli údajnému vyřizování osobních účtů a ze zištných důvodů a jeho zločiny se vyznačovaly velkou brutalitou. Je jedním z posledních vězňů odsouzených v Československu k trestu smrti. Nebyl popraven díky změně režimu v listopadu 1989, která kromě jiného přinesla i zrušení absolutního trestu. V srpnu 1990 mu soud původní trest změnil na doživotí.
Zdeněk Vocásek na snímku po jeho zatčení.
Vocásek se narodil do rodiny alkoholiků a trpí vrozenou poruchou intelektu, na hranici lehké mentální retardace. Při výsleších mu naměřili nízké IQ 77, přičemž průměrná hodnota je 85–115. Kvůli nízké inteligenci ani nedochodil učiliště.
Jeho první obětí se stal osmačtyřicetiletý invalidní muž, kterého na Nový rok 1987 ubil kladivem a ubodal šroubovákem. O čtyři měsíce později zavraždil dvanácti bodnými ranami nožem devětašedesátiletého náhodného známého.
Později vyšlo najevo, že podobně napadl už v roce 1984 dalšího muže, jenž jeho útok kladivem přežil. Všechny oběti se stejně jako on pohybovaly na okraji společnosti.
