Důchodce udělal z bytu skládku. Lezl do něj jako do nory

Sedmasedmdesátiletý Adolf Matal podle názoru sousedů v bytě zřejmě pobýval jen velmi zřídka. A pokud už tam někdy spal, pak rozhodně nemohl pod záplavou špíny a smetí všeho druhu, výkaly nevyjímaje, najít ani koupelnu či záchod.

Hned za domovními dveřmi z chodby se totiž odpad vršil všude až do stropu. Zbytky jídel, hadry, množství igelitových pytlů se vším možným.

„Lidé bydlí různě a úroveň hygieny bývá také velmi rozdílná a někdy dost odpudivá. S něčím podobným jsem se však nikdy nesetkala. K soudnímu vystěhování nájemníka došlo po mnoha stížnostech spolunájemníků, které se bez nadsázky táhnou několik let. Všechny předchozí snahy o nápravu však byly bezvýsledné,“ uvedla k zásahu, který se za asistence justiční stráže a soudního vykonavatele Romana Štrofa z Městského soudu v Brně uskutečnil v bytě pana Matala ve středu dopoledne, Milena Mrázková z bytového družstva Bytasen Brno.

K prvnímu násilnému otevření bytu už došlo před několika měsíci, kdy neskutečně intenzivní zápach z bytu vyvolal v sousedech podezření, že snad nájemník mezi odpadky zemřel.

„Hasiči zde nikoho nenašli. Ovšem při prohledávání bytu to byla tak nechutná situace, že museli použít dýchací přístroje,“ doplnila paní Mrázková.

Sám pan Matal se cítí postupem bytového družstva poškozený a prý se chce obrátit až na prezidentskou kancelář. Kde však skutečně bydlí, prozradit nechtěl a ke smetišti ve druhém patře domu se vyjádřil, že se jedná o jeho zálibu ve sběratelství.

Je pravda, že občas, když zmizel v jakémsi průlezu mezi hadry a nepořádkem zřejmě v pokoji či v kuchyni, se občas vrátil jako krtek i s cennými věcmi. Například s televizí s plochou obrazovkou nebo s nepoužívaným křovinořezem a dalším nářadím. „Někde tam musí být i nová motorová pila,“ tvrdil, zatímco stráž čekala, až si z bytu, do kterého se už nesmí vrátit, odnese své cennosti.

S částí z nich se však musel hned rozloučit, protože jejich prodejem budou uhrazeny nutné soudní poplatky. Jako důkaz, že prý v bytě nevykonával svou potřebu do lahví, se občas napil z některé z poloprázdných flašek. Bůhví, co v nich bylo, nicméně pečlivě si je před napitím vybíral.

V každém případě byla obdivuhodná důchodcova vitalita, s jakou se ve svém věku nořil a plazil dírou v odpadcích, z nichž se zvedal žaludek.