Cizinec na Brněnsku brutálně znásilnil ženu, po činu ji ještě pokálel. Dostal 6,5 roku

Činu se dopustil cizinec z Moldavska pobývající v tuzemsku dlouhodobě. Osudnou noc loni na začátku září si vyhlédl v jedné z obcí na Brněnsku svou oběť. Ačkoli se žena bránila a prosila jej, aby přestal, využil své značné fyzické převahy a různými způsoby ji znásilnil. Přitom jí mimo jiné tlačil obličej do hlíny, tiskl jí ruce silně kolem krku a syčel na svou oběť „chcípni, děvko“. Aby toho nebylo málo, nakonec ženu ještě pokálel. Pak utekl.

Vyškovský okresní soud muže poslal na 6,5 roku do vězení, vyhostil jej na neurčito a nařídil mu, aby oběti zaplatil 400 tisíc korun jako odškodné. Moldavan se proti všemu odvolal a stěžoval si na to, že hlavním usvědčujícím důkazem je jen výpověď znásilněné, přičemž soudu vytýkal, že dostatečně nezkoumal její věrohodnost, a upozorňoval, že žena byla v době činu opilá.

U odvolacího senátu brněnského krajského soudu v čele s Vlastimírem Čechem ale s takovou argumentací narazil. Soudci připomněli, že vedle přímého důkazu v podobě ženiny výpovědi muže usvědčují i svědci, kteří přiběhli na místo poté, co zaslechli volání o pomoc. O ženině stavu po znásilnění také svědčí lékařská vyšetření.

„Obžalovaný sám uvedl, že na poškozenou mluvil rusky a že v počáteční fázi jejich slovního kontaktu poškozená vůči němu vystupovala agresivně. Poškozená má skutečně následně tvrzenou averzi k rusky mluvícím osobám, přičemž lze zcela vyloučit možnost, že by alespoň v počátku byla obžalovanému nakloněna, či s ním dokonce koketovala,“ připomněl Čech ve verdiktu, s kterým se Novinky mohly seznámit.

„Obžalovaný nakonec sám přikročil k pokálení poškozené, což soud chápal jako svého druhu mstu. Spolu se zdravotními následky to dokládá celkovou vysokou míru agresivity a brutality útoku, která našla svůj odraz při hodnocení vysokého stupně narušení osoby obžalovaného při úvaze o uloženém trestu i při rozhodování o výši nemateriální újmy,“ připomněl Čech.

Vzhledem k tomu, že cizinci hrozilo až deset let vězení, nelze podle verdiktu uložený trest vnímat jako nepřiměřeně přísný. Soudci nenašli důvod snižovat ani finanční satisfakci a odkázali přitom i na rozhodnutí Ústavního soudu, podle kterého prožití duševních útrap způsobených znásilněním není třeba prokazovat znaleckými posudky.